The Smashing Pumpkins, Please The Trees – Uzavřená komunita
4. července 2024, Praha, O2 universum
Text: Viktor Loukota
Foto: Jiří Rogl
Jak je obecně známo, příroda je jedním z mnoha zdrojů inspirace. Táborští PLEASE THE TREES by vám mohli o tom povyprávět. Od jejich vzniku v r. 2005 se toho na světě hodně změnilo, a to nejenom na hudebním poli. Na kontě mají pět alb a leader Václav Havelka s novou sestavou sklízí ovoce nasbírané nadnárodními zkušenostmi. Jako předkapela nebyli zřejmě vybráni náhodně; nejenom kvůli své tvorbě, ale do jisté míry jim určitě hrálo do karet také hraní a nahrávání venku. Skupina založená na psychedelických riffech a motorických beatech krautrocku představila aktuální průřez svou diskografií ve stanoveném půlhodinovém bloku. Hlukem zamořené groovy singlu Infinite Dance a dalších ukázek z repertoáru doprovázelo strohé až místy minimalistické osvětlení v už tak dost potemnělé hale, kde nebylo místy pomalu vidět ani na krok, potažmo pak na strnulé muzikanty neopouštějící své hrací body. Představení kapely a pár slov do éteru přišlo až skoro ve finále, takže to vypadalo, že si kapela ve své podstatě hraje v šeru svým způsobem víceméně pro sebe a okolní publikum registruje jen okrajově. Vlahý potlesk a čas na krátkou pauzu.
Okolo deváté se pak z reproduktorů ozvaly první tóny nového studiového intra, kdy kapitán lodi Billy Corgan nastoupil před lehce odměřené publikum, kdy ho v momentu následoval bubeník Jimmy Chamberlain a kytarista James Iha, kromě Corgana též oba zakládající členové. Připojili se též baskytarista Jack Bates, nová kytaristka Kiki Wong a doprovodná vokalistka Katie Cole. Mohlo se tedy začít. Úvodem upustili THE SMASHING PUMPKINS páru s klasickou The Everlasting Gaze a konečně bylo ve vzduchu cítit, že se něco děje. Tikající bomba Doomsday Clock vybouchla do překopaného coveru Zoo Station od předáků U2 a bez ohledu na to, jakou písničku Američané zahráli, oddaní zpětně okamžitě reagovali. Dnes je ale krásný den a legendární Today bodovala na celé čáře. Dokonce jste viděli i lidi tančit na svých místech. Melancholickou Thru The Eyes Of Ruby pokořila novinka Beguiled z posledního, značně rozlehlého trojitého koncepčního alba Atum. Mr. Corgan a spol. se totiž plošně rozhodli zařadit mnohem více materiálu ze svého nového opusu a celé to tak trochu oživit.
Do této noci se perfektně hodila místy orchestrální Tonight, Tonight, která navodila onen nostalgický nádech nezřízených 90. let. Jsou skladby, jež obstojí bez problémů samy o sobě, a jsou však v jejich repertoáru i takové, které musíte trošku protlačit kupředu. Jednou z nich byla i stále v testovací fázi That Which Animates The Spirit. Jedna z nevyhnutelných voleb Ava Adore, při níž Corgan slídil po přední části jeviště ve své černobílé sutaně, byla též sázkou na jistotu. Odlehčená vsuvka, kdy Corgan rozezněl svou akustickou kytaru a při vybrnkávání začátku Knockinʼ On Heavenʼs Door od Boba Dylana kytarista James Iha zavtipkoval svým patřičně suchým humorem a pozdravil v českém jazyce již zčásti povolné publikum. Nenucené a spontánní bylo i vplutí do baladických vod Disarm, což by se dalo nazvat vrcholem jejich vystoupení. Uvolněně se plulo dál do Springtimes působící jako nádherný duet s doprovodnou zpěvačkou Katie Cole. Mayonaise se těžce proplétala svými syntetickými podtóny až pod kůži posluchačů, kdy postupné vrstvení zvuku úchvatně přecházelo do víru zpětné vazby, sól a hluku. Opravdový kousek improvizace. Což je také místo, kam mohou zcela tiše a nepozorovaně proklouznout bez jakéhokoliv povšimnutí. Jako kulka do prostoru byla náhle vystřelena Bullet With Butterfly Wings, a zatímco by kolektivně mohli být obviněni z toho, že svým příznivcům vrážejí do hrdla úmyslně nejnovější materiál, tak naopak řekněme cíleně zaměřují věci dokonale přesně – a pro Empires to platilo jakbysmet. Věcně vzato, hnací motor kapely Jimmy Chamberlain oslňoval svou hrou na bicí, což je dnes již zlatým standardem a reakce na jeho hru jsou osvědčené a řekněme téměř jisté, i když to, co lidi převážně chtějí, jsou samozřejmě hity typu 1979.
„Mockrát vám děkujeme za neuvěřitelných 36 let podpory,“ pronesl Corgan za divokého potlesku, a ačkoli je to už pět let od jejich posledního tuzemského vystoupení, kapela stále šlape jako správně seřízené hodinky. Pozvolný nástup do novější Birch Grove a vzápětí časem zpět k Rhinoceros. Pokud byste si měli vybrat z prvního alba Gish (1991) jednu věc, pak by to byl právě tento nosný prvek. Pro všechny starší střihy byla v záloze připravena rosolovitá Jellybelly rozdávající radost a úsměvy na tvářích, kdy se během celé show odborně zaměřovali na svůj set tak, aby potenciální ukolébavky byly smíchány s rychlejšími klasikami. Střípky ze Siamese Dream (1993) Cherub Rock a Mellon Collie & The Infinite Sadness (1995) Zero byly uvítány jako staří dobří známí. Zejména posledně jmenovaná byla vítězoslavně opěvována a přišlo i na konečně pořádné odlepení od podlahy či sedadel. V zájmu dobré nálady a bezpečnosti šlo vše samozřejmě počestnou duchovní cestou, jak se sluší a patří. S pár údery na závěr okamžik skutečné shovívavosti vyvrcholil v momentu, kdy se projevila jejich opravdová vytrvalost toulavých srdcí. Zatímco dav odcházel spokojený, bylo zřejmé, že hlavní hvězdy večera i nadále zůstanou ikonami původní alternativní vlny.
Po prvním poločase, kdy se poněkud toporní Please The Trees pokoušeli o rozdělání táboráku v dešti, vyšlo na parket nakonec zase sluníčko, a vytvořilo tak příjemnou teplotu pro kýžené dýňobraní. Ten večer k nám americké indie-rockové legendy opět dovezly solidní podívanou jak vizuální v podobě zajímavé světelné show, tak i výběrem ze svého obsáhlého katalogu. Zde zřejmě nebylo zapotřebí ani prostoru pro dlouhé proslovy, což stejně ani nebylo silnou stránkou ani jedné z účinkujících kapel, ale byl zde kladen důraz spíše na přirozenost nežli na zbytečné divadlo.
The Smashing Pumpkins setlist :
The Everlasting Gaze, Doomsday Clock, Zoo Station (U2 cover), Today, Thru The Eyes Of Ruby, Beguiled, Tonight, Tonight, That Which Animates The Spirit, Ava Adore, Disarm, Springtimes, Mayonaise, Bullet With Butterfly Wings, Empires, 1979, Birch Grove, Rhinoceros, Jellybelly, Cherub Rock, Zero
- 30 let mezi životem a smrtí. Euthanasia oslavila kulatiny i v karvinském Hard Cafe
- Dream Theater přijeli do Prahy oslavit 40 let existence
- Skupina #Černá pokřtila ve Futuru nové CD Boj o hlasy
- Komunál a Protheus zakončili společnou tour bombastickým koncertem ve vyprodaném Foru Karlín
- V Sokolovně Dlouhý proběhla tradiční Punková sobota
- Niakara pokřtila EP Anunnaki a vyráží na první část Anunnaki tour. Křtil i rockový redaktor Bobo Němec
Views: 2152