Cherie Currie – Neonový anděl
Text: Viktor Loukota
Foto: archiv Cherie Currie
CHERIE CURRIE, vlastním jménem Cherie Ann Currie, je všestranně talentovaná americká zpěvačka, hudebnice, herečka a výtvarnice. V roce 1975 se zviditelnila jako zpěvačka tehdy bezkonkurenční dívčí party The Runaways, která byla poskládána ze zrnek prachu špinavých ulic Los Angeles. S pomocí výstředního producenta a skladatele Kima Fowleyho (London, Alice Cooper, KISS) se kapela postupně protlačila až na vysněné výsluní popularity. Se slávou přišel i pád a po jejich rozpadu se ke konci 70. let Cherie postavila na vlastní nohy a stala se sólovou umělkyní. Proslavila se i účinkováním na stříbrném plátně a momentálně obráží svět se svou doprovodnou kapelou. Při příležitosti nadcházejícího koncertu v Olomouci (25. 07. 2024 – Bounty Rock Cafe) poskytla RockShocku tento exkluzivní rozhovor.
Na scéně působíš od roku 1975. Jak vnímáš možnosti tehdy a nyní? Je jednodušší, nebo naopak těžší se dostat do povědomí veřejnosti?
V porovnání pro ženy určitě jednodušší, ale pro mě zábavní průmysl ztratil své kouzlo. Sociální média ho totiž učinila líným. Žádní ‘hledači talentů‘ nebo společnosti vyrážející na koncerty, aby objevily vycházející hvězdy. Znám tolik úžasných umělců, kteří se nemohou odlepit od země, protože v tomto zahlceném věku internetu je příliš velká konkurence.
S The Runaways jste vydaly dvě úspěšná alba. Kterého si vážíš více a proč?
První album The Runaways bylo tak syrové, až trhavé! Nikdy předtím nebylo vydáno něco takového, zvláště od dospívajících dívek. Mým favoritem zůstane navždy naše živé album Live In Japan. Ta energie z publika je prostě inspirativní.
Po rozpadu The Runaways v roce 1977 ses vydala na sólovou dráhu a vydala jsi čtyři alba, včetně jednoho se svou sestrou. Jak se zpětně díváš na toto rozhodnutí?
Byla to chyba. Všichni je děláme. Věděla jsem, že moje sestra je příliš nezkušená, ale rodinný tlak ze mě nakonec dostal to nejlepší. Samotná deska byla dobrá, ale příliš vyleštěná. Marie se odporoučela ještě předtím, než jsme se stačily vydat na turné. Tato lekce mě naučila, že musíte poslouchat své nitro bez ohledu na okolnosti.
Soudě podle zdrojů nejsi v kontaktu se svými bývalými spoluhráčkami. Je nějaká šance na budoucí spolupráci? Lita Ford například hostovala na tvém sólovém albu Reverie (2015). Můžeš prosím prozradit, jak se věci mají?
Joan a Lita se na sebe nemohou ani podívat. Lita nenávidí Joanina manažera Kennyho Lagunu. Jsem jediný člen, který hrál se všemi členy od doby, kdy jsme se rozpadli. Ega stojí v cestě jakémukoli shledání. Je to smutné, leč pravdivé.
Co se stalo s tvým vynikajícím albem Blvds Of Splendor, které ti pomohl nahrát Matt Sorum? Slyšel jsem, že Blackheart Records, které vlastní tvá bývalá kolegyně z kapely Joan Jett a její partner Kenny Laguna, ho totálně pohřbili tím, že jej nechali pomalu deset let v trezoru.
Vydání odložili o téměř deset let a nechali mě sedět a nic nedělat poté, co jsem v roce 2010 sólově vystupovala v Pacific Amphitheater před Joan Jett. Tu noc jsem vyhrála ocenění za nejlepší výkon roku. Pak už jsem nikdy nepracovala pod vedením Blackheart Records. Není potřeba raketového vědce, aby zjistil proč. Byla jsem zkrátka konkurencí a hrozbou. Prosté a jednoduché. Zničili mou šanci na silný návrat. Tohle je ten nejošklivější obchod. Milovala jsem Kennyho a Joan. Byla to hrozná věc, kterou mi udělali. Ale nemůžu s tím už teď nic dělat. Měli mi dát zpět moje album – a to by bylo to nejmenší, co by mohli pro mě udělat, ale neudělali. Bylo příliš dobré a na veřejnosti by vypadali špatně, když by tak skvělý produkt rozmačkali a odložili. Odhalilo by je to. Vydání digitálně proběhlo během covidu. Je to pro mě stále srdcervoucí.
V 80. letech ses dala i na filmovou dráhu. Co ti to dalo a hodláš v tom i nadále pokračovat?
Chvíli mě herectví bavilo. Bohužel moje závislost tuto kariéru narušila. Pokud budu požádána, abych si znovu někde zahrála, půjdu do toho. Je to něco, v čem se cítím pohodlně.
V roce 2010 vyšel životopisný film o The Runaways podle tvé knihy Neon Angel: A Memoir Of A Runaway s hvězdným obsazením. Jaké jsou tvé reakce na film s odstupem času a jsi s konečným výsledkem, řekněme, spokojená?
Jak nemůžete být nadšeni z takového obsazení? Scénář mohl být na druhou stranu lepší a pravdivější.
Od roku 2013 spolupracuješ s kapelou Shameless, která tě aktuálně podporuje na tvém turné, kdy také vystoupíš i 25. července 2024 v Olomouci (Bounty Rock Cafe). Jak tuto spolupráci vnímáš a jak ti to vyhovuje?
Alexx Michael je velmoc! Skvělý hráč znalý oboru. Mám k němu velký respekt. Je úžasné pracovat s mužem, jako je on. Bez něj by to nešlo!
Jak bys porovnala publikum v USA a v Evropě? Kde se na pódiu cítíš lépe a jaká jsou pro a proti?
Prostě si vážím svého publika bez ohledu na to, kde vystupuji. Tolik lidí v tomto oboru zapomíná, kdo je tam umístil a kdo jim dal kariéru. Proto já nikdy nezapomínám a jsem si naprosto vědoma tohoto daru.
Co bys vzkázala fanouškům, kteří na tebe čekají v České republice, a co od tebe mohou očekávat do budoucna?
Mohou očekávat noc nostalgie. Cítit se znovu mladým a že nic není nemožné. Za to vám všem moc děkuji a na brzkou setkanou!
Odkazy ke koncertu v Olomouci:
www.myguitarstraps.cz
www.ticketportal.cz
www.bountyrockcafe.cz
www.facebook.com/BountyRockCafe/videos
- Cherie Currie – Neonový anděl
- Tortharry – Žádné hudební experimentování od nás nečekejte. Vždycky budeme hrát death metal!
- Shameless – Sen jako realita
- Husman Fest – ‘Deathmetalový‘ festival s hvězdami u táboráku
- Salieri – Jen mrtví tančí
- Trautenberk – Písně o štěstí a Aniččině kráse
Views: 1951