Bryan Adams v Praze opět zabodoval

16. prosinec 2023, Praha, O2 arena

Text: Viktor Loukota
Foto: archiv RockShocku (ilustrační foto)

Přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno. Kanadský lidumil BRYAN ADAMS sklidil, co zasel, i s očekávanými úroky. Téměř vyprodaná hala hrála také nemalou roli v celkovém naladění a atmosféře koncertu. Ba co víc, v porovnání s vystoupením z r. 2016 v rámci turné k albu Get Up to bylo výrazně kreativnější, a navíc zábavnější. Jako správný mušketýr dostál svému slovu a jel na plný plyn až do konce.

Žádní předskokani a zbytečné divadlo kolem. Tedy až na propagační létající kabriolet poháněný moderní technikou, který se neomaleně pohyboval vzduchem nad hlavami diváků. Tím si sice odkrojil nějakou tu minutu z hracího času pro sebe, ale na druhou stranu, kde tohle uvidíte. Po zaparkování nafukovacího auta v nadživotní velikosti u techniků na prvním ochozu hala zhasla a na zadní projekci se objevilo humorné intro o degeneraci rockové muziky. Následoval očekávaný kopanec s ještě úsměvnějším názvem Kick Ass a večírek mohl začít. Jak to jednou nastartujete, tak už to pak nezastavíte. Hybná Canʼt Stop This Thing We Started překypovala energií a parta se u ní patřičně bavila. Letitá Somebody s devadesátkovou hymnou 18 Til I Die pojednávající o nestárnoucí duši stárnoucího muže se může zdát jako klišé, ale případy zamrzlé puberty jsou přece všeobecně známé. Tak mi to teda promiňte v Please Forgive Me, kde začalo dámské publikum vystrkovat své pěvecké růžky. Je na čase si na ně posvítit s optimistickou Shine A Light a pak zpět do Room Service, kde materiál pro stejnojmenné album byl tehdy nahráván mobilně po hotelových pokojích, zkouškách apod. Vzpomínka na lásku Heaven v modernějším podání byla oproti originálu uspěchaná a ne tolik procítěná. Ponurá pouliční projekce také nijak extra nepomohla. Porce odvážného rockabilly s Go Down Rockinʼ svým způsobem neurazila ani nenadchla, kdežto pak It’s Only Love díky bohu vrátila rozjetý vlak zpátky na správnou kolej a v úvodu se také patřičně zavzpomínalo na ikonickou Tinu Turner, se kterou Bryan na tomto kousku kdysi duetoval. Patříme k sobě a o tom není pochyb. You Belong To Me stejně jako I’ve Been Looking For You posloužily jako nevýrazná časová záplata pro stylovou The Only Thing That Looks Good On Me Is You z r. 1996.

Dost bylo pumpování, a opět návrat k baladám, které tento interpret vykouzlit prostě umí. Dojemná When You Love Someone doprovázená pianem rozzářila interiér světly mobilních telefonů a na něžnou vlnu se i nadále navázalo v sólovém akustickém setu. Prérijní prach se též sfoukl ze zapomenuté I Will Always Return či skryté Here I Am ze soundtracku k animovanému filmu Spirit, na kterém mj. došlo k jednorázové spolupráci se známým skladatelem Hansem Zimmerem. U akustiky se zůstalo i v ořezané verzi When You’re Gone a pak hurá do kolektivu. Malým nešvarem tohoto vystoupení bylo cílené zkracovaní v podobě vynechávání druhých slok, což se při tomto koncertě bohužel několikrát opakovalo, a v případě skvělé Thought I’d Died And Gone To Heaven to zabolelo snad nejvíce. Pravdou je, že při třiceti odehraných skladbách je těžké si zapamatovat vše potřebné, ale tohle se prostě nedělá. Možná lépe na úkor kvality to prosím nedělat. Co však nevynechal, byl multigenerační hit (Everything I Do) I Do It For You, který mu v r. 1991 otevřel vrátka k celosvětovému úspěchu a přinesl řadu ocenění. Dobří holubi se vracejí a taktéž Back To You našla své ztracené hnízdo, i když nebyla opět kompletní. So Happy It Hurts vše jenom podtrhla, a zpátky zase do zlatých časů. Udýchaná Run To You rázem publiku zvedla náladu a skandování pokračovalo při multigenerační Summer Of ʼ69. Ta léta jsou sice pryč, ale B. Adams je stále ve výborné kondici jak fyzické, tak hlasové.

Co už v kondici momentálně není, je dnešní svět, kde se bojuje a zbytečně se prolévá krev nevinných lidí. Řeč je o protiválečné hymně What If There Were No Sides At All, kde dle autorových slov je tato píseň reakcí na celosvětové konflikty, nedostatek konstruktivních mírových rozhovorů a miliardy dolarů vynaložené vládami na financování těchto nekonečných a bezcílných válek. Píseň není odpovědí na žádnou konkrétní válku, ale na všechny konflikty a lidské snahy vyjít spolu. Lépe se to nedá ani říct. Smutný videoklip z bitevního pole budiž toho důkazem. Jako malý rozptyl posloužila naopak neškodná pohodovka Always Have, Always Will z propagovaného So Happy It Hurts. Večer se schyloval ke konci a při interakci s diváky došlo i na kousky na přání. První rachejtlí se stala odpalovačka Kids Wanna Rock, kde se věrný kytarista a Bryanova pravá ruka Keith Scott spolu se staronovým bubeníkem z dob Reckless Patem Stewardem vyřádili snad nejvíce z celého koncertu. Hlavní interpret si pro změnu nadělil porci Cuts Like A Knife, kdy se kapela pokorně odporoučela z pódia a zanechala tam osamělou hvězdu večera pouze s akustickou kytarou. BA, jak se sám kredituje, s tím neměl žádný problém a i nadále přirozeně komunikoval s příznivci lidskou cestou, jako je mu to zvykem. Od srdce podanou Straight From The Heart vystřídala nebojácná All For One a s vánoční rodinnou historkou uzavřel set příhodnou Christmas Time, kdy ho obecenstvo ochotně doprovodilo ve sborech. Popřál všem šťastné Vánoce, zamával tleskajícímu davu a odešel v klidu do zázemí.

Minimalismus je vrtkavá věc. Buď vám to sedne, nebo vám to zlomí vaz. Záleží na tom, v jakém případě ho využijete ve svůj prospěch. Zde se to vyplatilo a ovace byly toho důkazem. Jak sám říká: „Rolí písničkáře je čerpat ze skutečnosti. Lidé se na to napojí, a pokud skládáte písně, které jsou pravdivé, a dokážete se v nich otevřít natolik, abyste ukázali podstatnou část ze svého života, aniž byste ovšem přišli o soukromí, tak máte vesměs vyhráno.“ Nikdo tedy neodešel s prázdnou, a tak by to mělo být. Nejenom před, ale i po Vánocích.

Setlist:Kick Ass, Canʼt Stop This Thing We Started, Somebody, 18 Til I Die, Please Forgive Me, Shine A Light, Room Service, Heaven, Go Down Rockinʼ, It’s Only Love, You Belong To Me, I’ve Been Looking For You, The Only Thing That Looks Good On Me Is You, When You Love Someone, I Will Always Return (acoustic), Here I Am (acoustic), When You’re Gone (acoustic), Thought I’d Died And Gone To Heaven, (Everything I Do) I Do It For You, Back To You, So Happy It Hurts, Run To You, Summer Of ʼ69, What If There Were No Sides At All, Always Have, Always Will, Kids Wanna Rock, Cuts Like A Knife, Straight From The Heart (acoustic), All For Love (acoustic), Christmas Time (acoustic)