Rot Kart Fest – Charitativní party v rockovém duchu

25.–26. srpna 2023, Velké Losiny, areál za Žerotínskou sýpkou

Text: Radim Bala
Foto: Radka Balová

Za velmi povedenou akcí jsme o minulém víkendu vyrazili do šumperského okresu, konkrétně do lázeňského městečka Velké Losiny. Zde se už při čtvrtém ročníku sešlo mnoho fanoušků rocku a metalu, aby si na festivalu užili spoustu zábavy, ale hlavně svou účastí podpořili dobrou věc. Rot Kart Fest a jeho pořadatelé jsou už vlastně tradičně spojeni se SAR Teamem, kterému svou akcí pomáhají. Proto je zcela na místě, že i fotografové a celá parta pořadatelů si rovněž zakupují vstupenky. Ono jet na charitativní akci a chtít vstup zdarma mi fakt nepřijde solidní. Takže i já se ženou jsme těch několik stovek utratili a pořídili si lístky.

Co nás za cenu vstupenek čekalo, bylo už předem velmi zajímavé a na festival jsme se fakt moc těšili. Pořadatelé měli k dispozici pěkný areál poblíž velkolosinské pralinkárny za Žerotínskou sýpkou. Louka byla rozdělená do dvou hlavních částí, kdy jedna sloužila jako samotný prostor festivalu, druhá pak dílem jako camp pro rockery, kterým nevadilo lehce spartánsky nocovat v karavanech, stanech či jen tak pod širákem, a dílem jako parkoviště jejich dopravních prostředků. Ti pohodlnější, nebo chcete-li rozmazlenější, využili pak třeba i služeb hotelů a penzionů umístěných různě po Velkých Losinách. I těch bylo na výběr dost a dost. Ubytování mimo areál festivalu navíc skýtalo možnost poznat cestou za hudbou okolí a seznámit se s městem. To nabízí mnoho zábavy, kterou si fandové rocku mohli zpříjemnit pobyt a čekání na své oblíbené kapely. Za všechny uvedu hlavně termální lázně s koupalištěm, hezký zámek s bohatou a zajímavou historií, Muzeum papíru nebo třeba minigolfové hřiště. Krom těchto atrakcí stojí za procházku taky okolní příroda.

Co tedy festival přinesl po stránce hudební? Páteční program začal otevřením areálu hodinu po poledni. Hudební program pak načala jako první skupina SNAEFELL. Heavy/power metalu se věnující parta ze Šumperka svůj název odvodila od sopky z Verneova románu Cesta do středu země. Svou historii začali psát v roce 2008 a za tu dobu mají na kontě tři alba. Z nich vybrali celkem líbivý set. Jednotlivé skladby mají pestré náměty, často spojené se životem. Hodně zaujaly skladby V Kleci, Věrni zůstanem z desky Single (2021) nebo Ztracená z alba Stratovulkán (2016). Jejich vystoupení bylo velmi pěkným otvírákem programu a mnoho lidí pobavilo.

Druhým matadorem v ringu festivalu byli broumovští POWER 5. Přijeli do Losin už jako staří známí, s festivalem již mají svou zkušenost, a přivezli pro svou show k prezentaci hlavně své aktuální album Adrenalin, jež spatřilo světlo světa v roce 2021. Toto album podle jejich vlastních slov nabízí hudbu trochu více naplněnou samply a má evokovat devadesátky. Za mě dobrý nápad, hudebně je album fakt dost pestré a zajímavé. Jejich pódium zdobila jedna dost unikátní věc, a to neskutečně, až nelidsky vysoko zavěšené činely bicích. Bubeník Milan Škrabal musí sáhnout paličkami přes dva metry vysoko, aby činely vůbec trefil. Navíc ta dynamika a rychlost. Někdy se na ně zajeďte podívat. No a pokud dodám, že ještě k tomu za bicími zpívá doprovodné vokály… Opravdu mít co, smekl bych. Ani ostatní členové kapely nezůstali pozadu a publikum bavili. Svůj set, jak jsem uvedl, opřeli hlavně o aktuální desku. Zde konkrétní skladby zmiňovat nebudu, ono mě vystoupení bavilo jako celek a sám si to nej vybrat netroufám.

Ze Slovenska dorazil třetí účastník, kterým byla kapela EUFORY. Skupina, která nejen ve mně, ale taky v mnoha dalších, zanechala velmi výrazný a pozitivní dojem. Já sám bych ji hodnotil jako jeden z vrcholů Rot Kart Festu. Tahle parta si v poslední době prošla změnou na citlivém postu zpěváka, ale podařilo se jí to ustát. Navíc mají jednu raritu, která jim dává punc jedinečnosti. Tou je jejich úžasná modrovlasá mistryně bicích Miriama ‘Mia‘ Hodoňová. Ano, žena za bicími. Ne nemožná, ale taky ne docela běžná věc. Kapela působila velmi zralým dojmem a viditelně i oni byli na Rot Kart Festu jako doma. Mají za sebou už hodně štací, kde si zahráli třeba s Blazem Bayleyem, Freedom Call, Rage nebo třeba Powerwolf či HammerFall. Taky v tomto případě se mi velmi nesnadně hledalo, kterou skladbu vyzvednout a pochválit víc než zbytek setu vyskládaného převážně kolem albové novinky z letošního jara, která vyšla pod názvem Fifth Dimension. Velmi milí a vstřícní byli i mimo pódium, a to nejen k nám, ale i k fanouškům.

Pokračování se poté v rámci večírku ujala ALŽBĚTA. Kapela působící od roku 2011 a i zde jako spousta dalších hostovala již poněkolikáté. Bohatá diskografie jim poskytla půdu pro zajímavý výběr setu. Mají venku šest alb plus jednu best of kompilaci. To je celkem solidní portfolio, z kterého lze složit koncertní sadu. Velkolepá show opřená mimo jiné i o skladby, které se objevují v playlistech rádií, třeba i na Čas Rock, jako jsou Čachtická paní nebo Zastavte motory. Znatelně vědí, jak má show vypadat a co lidi baví. Aby taky ne, vždyť mají za sebou několikeré účinkování na Masters Of Rock a jiných velkých festivalech. Doporučuji k poslechu jejich aktuální desku Kouzelník, kterou vydali právě letos. Pokud jste ještě neměli možnost je vidět naživo, neváhejte zajet někam, kde hrají.

Headlinerem páteční party byli ALKEHOL. Legenda okolo Oty Hereše, která je legendou zaslouženě. Svým rockem s prvky punku si podmaňují nejeden festival nebo koncert už řadu let a těžko jim hledat konkurenci. I losinským areálem zaduněly tedy jejich legendární hity. Viditelně hlavně oni byli tahákem číslo jedna pro mnoho z návštěvníků. Na konci páteční části festivalu při jejich vystoupení dosáhl areál zřejmě letošního maxima, něco kolem tisícovky hostů. Těm po dni v pekelném horku byly odměnou i notoricky známé songy jako Na Slamníku, Hospodo nalejvej…, Zmaštěnej a spousta dalších. Jejich koncert si užil doslova každý, kdo tam byl, včetně těch menších a všichni si s chutí s kapelou zazpívali.

Tolik k programu v pátečním teplém odpoledni a večeru, který končil krátce po desáté večer. Ještě že tak, protože lehce před půlnocí se nad Losinami prohnala bouřka, která však jen přizdobila afterparty v nejednom baru, backstagi nebo v campu.

Sobotní program začal na můj vkus docela brzy po ránu. Tedy aspoň já si rád pospím a start v deset je docela pro ranní ptáčata. I tak bylo na místě festivalu i přes lehce brzkou dopolední hodinu hodně živo a od začátku se bylo na co koukat a co poslouchat. O start se lehce ospalým rockerům postarali pánové z nedalekého Šumperka, kteří si říkají BYT ČÍSLO 4 a hrají alternativní punk. Představili spoustu zábavných songů ze života a ukázali, že se nebojí odvážně zapařit v publiku. Na takhle brzkou hodinu předvedli fakt hezkou show.

Před polednem zavítala na pódium Rot Kart Festu jednoznačně nejmladší kapela letošního ročníku. S věkovým průměrem jen lehce nad patnácti lety byli chlapci z DESTROY! jednoznačně nejmladšími účastníky. Jejich thrash tomu ale ani trochu neodpovídal. Ti chlapci moc dobře věděli, jak se na lopatě sedí, a publikum jejich nadšení a nasazení náležitě ocenilo. Za mě na svůj věk předvedli jednoznačně hodně zralý výkon, který si zasloužil ta nejpřísnější a nejlepší hodnocení. Ve shodě s mnoha diváky bych je rád viděl za rok dva na nějaké větší akci. To, jestli ustojí zájem a slávu, jim buď pomůže, anebo podrazí nohy. Za sebe jim přeji vzestup a přál bych si, ať udrží svou laťku stále stejně vysoko.

Chvilku po poledni se dění festivalu proměnilo v melodickou party. Tu shrnu trochu zrychleně, protože s některými kapelami, které byly součástí této části Rot Kart Festu, jsme se v nedávné době potkali a už o nich bylo dost napsáno. Z Valašska zavítali DONOR se svou deskou Devět křížů a koncertní sadou k ní, samozřejmě opatřenou setem pyrotechnických a ohnivých efektů. Velkolepá show, kterou oslavili svou super sezonu, kdy si zahráli i na velkých podiích.

Po nich vystoupila frýdeckomístecká parta 100NA100. Tentokrát překvapili a namísto dvou dovezli hned tři vokalistky. Taky tato kapela odehrála set se svými nejlepšími kousky, a pokud je srovnám s minulým výstupem, kde jsem se s nimi setkal (Rocktherapy), tak ani v Losinách nevynechali nic, dali osvědčené kousky a viditelně se i lidi bavili přinejmenším stejně dobře. Zde navíc dík super počasí s fanoušky přímo pod pódiem a pěkně zblízka.

Ostravští METAL FACTORY přivezli i sem do Losin svůj debut Defeat All a ten podpořili opět velmi zdařilým koncertem. Ten jim zhruba v polovině přerušili pořadatelé ve spolupráci s jejich zpěvačkou Zuzkou Batkovou drobnou oslavou. Kytarista a principál tohoto uskupení Václav Moch nedávno se svou ženou Pavlínou přivítali na svět syna Václava, a to byl jistě důvod předat pár drobností a mladé rodině popřát hodně zdraví a pohody.

Pěkně rozjetou zábavu pak doplnili poděbradští RIMORTIS. Letos mají za sebou třeba Masters Of Rock nebo Rock Castle. Zde v Losinách přehráli velký kus ze své historie a ozdobou jim byla výpomoc Viktorie Surmøvé. Ta si v sobotním odpoledni střihla hned dva výstupy; tím prvním bylo samozřejmě hostování v Metal Factory. Rimortis předvedli opravdu moc hezký set poskládaný ze songů z celé historie kapely. Já je slyšel po dlouhé době. První možnost je vidět jsem měl před několika lety v ostravském klubu Barrák, ale tady na venkovním pódiu se mi líbili o dost víc. Kapela za svou historii prošla nemálo změnami v sestavě, ale stále si zachovala to, co ji vždy zdobilo. Melodický metal, plný nádherných a procítěně odzpívaných textů. Svůj set si s fanoušky poctivě užili a samozřejmě i díky pomoci Viktorie Surmøvé nemohla chybět legendární Rimortis. Přidali i mé oblíbené Zvony fantazie, takže za mou maličkost absolutní spokojenost.

Večerní část programu ozdobili FORREST JUMP. Jejich koncert jsme taky nedávno navštívili v ostravském Barráku, kde si střihli ‘dvojku‘ s Porta Inferi. Forresti asi nikdy nezklamou. Jedno kdy, jedno kde a jedno v jaké pozici se s nimi potkáte. Je úplně fuk, jestli jsou jedna ze dvou rovnocenných kapel, či headliner. Vždy odehrají své a pobaví nejen pestrostí skladeb, obsahem a náměty, ale vždy přidají něco navíc. Zajeďte a koukněte na jejich koncert a sami uvidíte. Navíc oni byli v celém dění festivalu v Losinách malinko výjimeční, ale o tom až na úplném konci.

Sobotní party ukončili DE BILL HEADS. Jejich vystoupení jsem se ženou již stejně jako konec festivalu vynechal. Únava po dvou dnech si vybrala daň, a navíc co čert nechtěl, se znova blížila bouřka. Snad se tedy pánové nebudou zlobit, ale rád je potkám někdy jindy. Věřím, že i oni si užili festival měrou vrchovatou.

No a na závěr tedy ohlédnutí za Rot Kart Festem. Festival měl jedinečnou a krásnou atmosféru. Počasí se vyvedlo až na drobné večerní nepěknosti dobře, odpolední a podvečerní čas byl příjemný a plný slunce. V sobotu dokonce natolik, že místní hasiči pomáhali s ochlazováním přehřátých hostů. Celým festivalem se navíc nesl duch charity a solidarity. Ať už šlo o dražby artefaktů, jimiž byly podepsané skulptury rockového pařátu (za každou kapelu jeden), naprosto jedinečný obraz Forrest Jump s podpisy všech účinkujících na festivale, surikatu (plyšovou) v uniformě záchranáře s podpisy, ale taky jedinečnou soutěží o zlatý pařát. Tu posledně jmenovanou sbírku věnovali pořadatelé synovi svého kamaráda Pavla Kárníka Robinu Kárníkovi, který se dodnes zotavuje z neskutečně těžkých komplikací po nemoci a své činnosti ve středu SAR teamu se již bohužel věnovat nemůže. Velký dík za celý festival patří, kromě těch, kdo přišli a přijeli často opravdu z daleka, hlavně Rot Kart bandě, tedy pořadatelům a nadšencům. Bez nich by to nešlo. Za všechny tedy hlavně Mirce Pourové, Andreje Pincové a Romanu Šťastnému.