CHURCH OF MISERY – Born Under A Mad Sign
Rise Above Records / 53:24
Když tebou začnou riffy svou propracovaností přímo proudit, beton zčervená krví. Nesporní mistři krvežíznivé sabbatovské čistoty, Church Of Misery, jsou zpátky, aby znovu svou propracovanou hudbou z nového alba zabíjeli. Kapela založená v Tokiu v roce 1995 měla od samého začátku jasnou a soustředěnou vizi. Pod vedením baskytaristy, zakladatele, textaře i ‘stroje‘ na riffy Tatsua Mikamiho vykouzlili dokonale rozmělněný nový druh čistého doom metalu, v němž se nekonečný sled monstrózních riffů střetl s málo výraznými úrovněmi představ, který se ještě před vydáním osvědčil. Je potřeba poznamenat, že tematickou inspirací je kriminální seriál Killers. Kapela má dosud 7 vydaných alb na CD/LP nosičích o největších masových vrazích.
S každou skladbou věnovanou zdokumentovanému sériovému vrahovi zavrhli veškeré principy míru a lásky stoner rocku a místo toho se ponořili hluboko do nejtemnějších hrůz lidstva. Plnohodnotná alba, split vydání a četné výlety po planetě, aby se později rozšířil krvavý kód zkázy. A jen málokdo zpochybňuje, že Mikamiho parta je živoucím, dýchajícím a riffovacím ztělesněním všeho, co nás naučil Tony Iommi (Black Sabbath). Nyní, s naprosto nepřekonatelným novým albem Born Under A Mad Sign, jsou Church Of Misery zpět, aby znovu získali svůj trůn a pokračovali v turné po Evropě a USA. Tatsu už napsal mnoho skvělých kompozic, ovšem nové album je bezpochyby nejlepší deskou v historii a nejsou zde žádná slabší místa. Church Of Misery jsou skutečnými dědici Black Sabbath.
Born Under A Mad Sign nabízí během 50 minut množství nádherných riffů: každý z nich pochází z původních základů Black Sabbath, ale jsou doplněny jedinečným smyslem pro dynamiku. A v souladu s neúprosným duněním skladeb, jako je třeba bouřlivý otvírák Beltway Sniper a nezkrocený dunivý příval Freeway Madness Boogie, jsou texty Tatsua Mikamiho stále pevně zakořeněné v drsném, hrůzostrašném a psychopatickém zíraní zrozeného zabijáka. Beltway Sniper je o Johnu Allenu Muhammadovi. Byl zodpovědný za sérii koordinovaných střeleb, ke kterým došlo během tří týdnů v říjnu 2002 ve Washingtonu, D. C. Deset lidí bylo zabito a tři další těžce zraněni. Je to perfektně provedený způsob, jak začít nové album. Ale nejvíce zla přináší Fritz Haarman (Most Evil) – řezník z Hannoveru. Je vyobrazen na obalu alba a je jeho hlavním protagonistou. V ostře motorické Freeway Madness Boogie Mikami vykouzlí riff jako poctu Randymu Kraftovi, sériovému vrahovi a násilníkovi, někdy známému jako Scorecard Killer. H. H. Holmesovi, prvnímu americkému sériovému vrahovi, se pak věnuje v Murder Castle Blues. Prostor dostal i nejznámější vrah z Aljašky Robert Hansen. Ten dostal místo v těžce monumentálně riffované Butcher Baker.
Není třeba asi už nic říkat. Příběhy zde zanechávají silné stopy a jizvy. Ty zabijácké riffy vše nakonec dokončí. „Riffy jsou moje nejvyšší priorita, pokud jde o psaní skladeb,“ říká Mikami. „Nepotřebuji jen dobré riffy. Potřebuji právě jen ty nejlepší riffy, protože v mé filozofii jsou groove a riffy nejdůležitější věci v rockové hudbě. Mám prostě odvahu napsat lepší riffy než kdokoli jiný.“ Zároveň uvádí, že budou i nadále koncertovat, protože komunikace s fanoušky je to nejdůležitější.
Karel ‘Kajarock‘ Šustík
- NASTY RATZ – Third Cut
- PETER AMES CARLIN – Bruce
- JUDAS PRIEST – Invincible Shield
- IVAN HAJNIŠ – Není všechno zlato, co se třpytí
- BRUCE DICKINSON – The Mandrake Project
- THE ROLLING STONES – Hackney Diamonds
Views: 1118