Devátý ročník Vysočina festu očima redakce

6.–8. července 2023, Jihlava, amfiteátr

Text: Michaela Horáková
Foto: Michaela Horáková

Naše redakce se poprvé přijela podívat na oblíbený Vysočina fest, který se koná v přilehlém okolí jihlavského amfiteátru. Každoročně na něj zavítají tisíce návštěvníků, proto jsme se i my chtěli osobně přesvědčit, v čem tkví jeho kouzlo.

Hned první, co vás opravdu zaujme, je příjemná procházka přírodou, než dojdete do hlavního místa dění. A právě klidné prostředí amfiteátru a okolí tomu všemu dodává punc autentičnosti. Pro návštěvníky jsou připravena hned tři pódia a harmonogram na každém z nich šlape bez chyby. Jeden koncert plynule navazuje na ten další, návštěvníci jsou ukáznění, netlačí se v davu, ale pohodlně přecházejí z jedné show na druhou.

I fronty u stánků a dalších služeb nejsou nějak velké. Pěkná jsou i tematická místa, kde si můžete udělat fotku na památku z festivalu. Musíme také ocenit, že kromě typických festivalových mobilních TOI TOIek se v areálu nacházejí i klasické toalety, dokonce se nezapomnělo ani na vozíčkáře. V tomhle všem má zázemí festivalu obrovské plus.

Co ale nadchlo méně, byly stánky s merchem. U hlavní stage se nacházel stan s nápaditým oficiálním merchem festivalu. Vedle něho bylo ještě jedno místo pro trička, CD a placky kapel. Většinou daný prostor zabrala pouze jedna kapela, na několik dalších se ani nedostalo. Byl by v tomto případě lepší pestřejší výběr.

A teď už k samotnému programu letošního devátého ročníku. Ten lákal na taková jména, jakou jsou CHINASKI, WALDA GANG, UDG, RYBIČKY 48, OLYMPIC, JELEN nebo MIG 21. Za všechna vystoupení bych vyzdvihla dvě show.

První byla naprosto bravurní show slovenských NO NAME. Kluci si evidentně koncert na hlavní stagi užívali a byli skvěle sehraní. Igor si opět během krátké chvíle podmanil celé publikum. Perlil jedním vtípkem za druhým, pochválit musíme i jeho skvělou interakci s návštěvníky. Takhle by přesně měla vypadat pohodová a uvolněná vystoupení na letním festivalu. Mnohé kapely by si z nich mohly vzít příklad.

Hlavní hvězda byla ohlášena hned na první festivalový večer. Stala se jí překvapivě finská kapela THE RASMUS. Jednalo se o historicky první zahraniční kapelu takového formátu, která slaví úspěchy po celém světě. Po nedávném turné v Jižní Americe přijeli sympatičtí Finové pozdravit i české publikum. V davu se ale nacházeli i fanoušci ze Slovenska, Polska, Rakouska nebo ‘domácí‘ Finové. Myslím, že tohle byl pro Vysočina fest dobrý tah a přilákal na akci kromě svých skalních návštěvníků spoustu nových tváří, nás nevyjímaje.

Kapela měla začít hrát ve čtvrt na devět, místo ní se ale na pódiu objevili zástupci města a další osobnosti, takže z avizovaného vystoupení zbytečně ukrojili nejméně deset minut. Tohle se za nás opravdu nepovedlo. I samotný Lauri pak během vystoupení pronesl otázku s pohledem na časovač, zda ještě mají čas zahrát pár skladeb. Takhle byla kapela zbytečně v presu, do příště by to chtělo opravdu vychytat.

Nicméně kdo už na nějakém koncertu The Rasmus byl, ví, že kapela do vystoupení vždy dává maximum a jede s energií až na dřeň. Však jen vzpomeňme, kolikrát na pódiu Lauri během skladeb skáče jako čertík z krabičky. Ať už to byl Aki, Emppu, Eero, nebo Lauri, všichni do show šli naplno a báječně jim to spolu ladilo.

Na úvod už tradičně zazněla skladba First Day Of My Life, během které měl česko-slovenský fanklub připravené překvapení pro kapelu. V předem domluvený čas fanoušci zvedli nápisy ‘Czech Republic loves The Rasmus‘ a toto překvapení sklidilo úspěch. Dočkali jsme se všech zásadních hitů, došlo i na píseň Jezebel, se kterou skupina bodovala na loňské Eurovizi. Do setlistu se dostala i jedna perlička – coververze písně Ghostbusters ze stejnojmenného úspěšného filmu. Největší ohlas a husí kůži však navodila dojemná skladba Sail Away, kdy se po celém amfiteátru rozsvítila světýlka mobilů a vypadalo to jako obloha plná hvězd. Závěrečný energický song In The Shadows jen potvrdil, jak moc je tato kapela z dalekého severu u nás oblíbená.

Nezbývá nic jiného než organizátorům festivalu poděkovat za skvěle odvedenou práci. V Jihlavě to prostě žilo, a stejně tak to určitě bude i v příštím roce při jubilejním desátém ročníku.

DALŠÍ REPORTÁŽE