SILESIA Bike Marathon – V každém bikerovi je kousek rockera

20. května 2023, Opava (areál U Chovatelů) a okolí

Text: Radim Bala
Foto: Radka Balová

O tom, že je v každém bikerovi opravdu kousek rockera, se mohl v sobotu přesvědčit každý, kdo přišel nejen na opavské Horní náměstí, ale třeba se pak jako my vydal s bikery na jejich pouť okolím Opavy a blízkého kraje okolo řeky Moravice, říčky Raduňky a vlastně tak trochu předhůří Jeseníků. Pojďte se podívat, jak vypadá den na SILESIA Bike Marathonu.

Všechno startovalo nerockersky brzy po ránu v devět hodin, kdy se na cestu z Horního náměstí vydali první závodníci; delší z distancí 90 km si vyžádala delší čas. V tu dobu byli na startu kromě cyklistů i fanoušci. My jsme se vydali na pouť za zážitky o něco později s větší skupinou cyklistů a fanoušků v půl jedenácté, kdy ze stejného místa vyjel peloton téměř čtyř stovek závodníků, sportovců a amatérů na kratší trať, ale i 55 km bylo maso. Osobně jsem si trať před dvěma roky vyzkoušel a byl jsem rád, že jsem dotlačil silou vůle kolo do cíle. Závodníci na trati se potkávali s opravdu různorodým terénem, občas se museli prokousat blátem nebo kamenitým stoupáním či sjezdem. V cíli je však čekala odměna. Tou nebyla jen přízeň fanoušků, ale taky kus sebeúcty za to, že to zvládli. O všechny okolo závodu se pořadatelé velmi pečlivě starali. Pro závodníky měli na trati stanice se servisem a občerstvením (šlo přece jen o amatérský závod a každý neměl své sponzory). V cílové zóně byl pak servis s mytím kol, sprchami a občerstvením.

Kdo nechtěl nebo nemohl vyrazit na tratě, přemístil se do Kylešovic, kde v areálu U Chovatelů probíhal celodenní doprovodný program s občerstvením a zábavou pro všechny, od nejmenších po ty dospělé. I ti nejmenší prckové si zde zazávodili a sebrali ceny. K potěše jedlíků bylo možné ochutnat všechno možné, co jde grilovat, hojně bylo piva i jiných pochutin a nechyběl ani stánek s kávou a sladkostmi.

Kolem čtvrté odpolední i my dorazili do cíle, bohatší o pár kilometrů v nohách, pouze pěšky nebo autem na přejezdech mezi atraktivními místy na focení, a v tu chvíli už i o pár desítek fotek. Po gulášku (opravdu byl skvělý) a občerstvení pivem, jež souviselo se servisem pro pořadatele a zainteresované lidi kolem závodu, jsme vyrazili za zábavou. Celá party začala vyhlášením vítězů ve všech myslitelných kategoriích. Ženy, muži, junioři, děti na všech distancích, které byly vypsány. Nezjišťovali jsme to sice zcela detailně, ale nejstarší borci v cíli 90km tratě byli 60+. V jejich věku budu já osobně nejspíš rád, když si dojdu na nákup pěšky. Ale to jen tak bokem.

Za zády vyhlašovatelů a odměňovaných sportovců se pomalu chystala na pódiu další zábava. O afterparty po závodě se postarala kapela MANTL. Zde nešlo a nemělo jít o koncert v pravém slova smyslu, ale kapela přijela bavit lidi a zahrát si pro radost. Jde o revival kapelu bez vlastní tvorby, ale nic jim to neubírá na zábavnosti a pohodě. Bez nejmenších zábran se toulali po place a bavili se s kýmkoli – pokud vaše ratolest chtěla, posadili ji za bicí nebo si sáhla na tu opravdovou kytaru. Vše samozřejmě pod dozorem.

I setlist vypadal podle toho, kde a co se dělo… Začátek produkce po devatenácté hodině byl zaměřen tak, aby si i malé děti užily zábavu bez újmy na charakteru a vzdělání, později se malinko přitvrdilo – nejen hudebně, ale i výrazivem. Celým večerem nás Mantl provázeli v několika sadách po šesti až deseti skladbách od všech možných interpretů. Namátkou třeba AC/DC, Kabát, Doga, Wohnout, The Rasmus, KISS, Divokej Bill, Horkýže Slíže, Traktor a spousty jiných, starších i relativně mladých, aktuálně hraných v mediích.

Každou sadu následovala pauza na čůrání a pivko či panáčka, takže by se chtělo říct ‘venkovská tancovačka‘. Ale ono to v jejich podání vypadalo trochu jinak a lépe. Vše mělo hlavu a patu a celý večer neměl předem daný scénář. Ten se tvořil za jízdy a každá část večera měla svoje. Skládali skladby za sebe podle nálady a stavu publika.

Kapela i podle vlastních slov ale nechce věrně napodobit přehrávané kusy. Při tom repertoáru by to ani nebylo možné, ale každou věc, co zahráli, bylo možné ihned poznat. Sami si však upravují aranže hraných věcí tak, aby jim ‘sedly do ruky a do huby‘. Podstatné je, že se hudbou neživí, ale baví. Baví se oni sami, baví se publikum – a to je hlavní náplň toho, co dělají.

To, že nejde jen o vesnickou partičku nadšených muzikantů, podtrhují i loňskou účastí na Holba Rock na grilu, kde si zahráli po boku jiných, třeba slavnějších kapel. Nemají se ale za co stydět, a pokud předvedou pokaždé svou revival party jako na ‘silesce‘, je na co se těšit.

Opustili jsme parádně rozjetou pařbu něco po půlnoci, chudší o pár korun, ale bohatší o skvělý zážitek, jak sportovní, tak hudební i gastronomický. Za rok tedy na stejném místě a se stejným nadšením a třeba ještě v hojnějším počtu. Kdo ví…