Eufory – Naše srdcia stále bijú primárne pre melodický metal

Text: Jiří Vacek
Foto: Jiří Olszar

Vydání nového alba je vždy významná událost a je ve své podstatě jedno, jste-li kapela světového věhlasu, nebo řekněme ta méně slavná. Světskou slávu ale nechme stranou, i když i na ni možná dojde řeč v následujících řádcích. O události neplácám jen tak samoúčelně, řeč totiž bude o novince slovenské kapely EUFORY, a nejen o ní. U příležitosti čerstvého alba Fifth Dimension jsme vyzpovídali kytaristu ŠTEVA HODOŇA.

Hned ze začátku se znemožním jednou z nejblbějších otázek ever – jak jste spokojeni s novou deskou, nebo lépe – dopadlo vše podle očekávání?
Vôbec to nie je blbá otázka… Myslím, že album dopadol nad naše očakávania. Ohlasy sú perfektné, ľudom sa to veľmi páči a hlavne sa to páči aj nám, čo je veľmi dôležité. (úsměv)

Dále přímo navážu na úvodní dotaz. Fifth Dimension zní komplexněji a dotýká se i progresivních metalových směrů. Jednalo se z vaší strany o záměr posunout výraz kapely kupředu, nebo je to čistě spontánní záležitost?
Je to spontánna záležitosť. Nikdy sa nesnažíme robiť niečo nasilu, pchať nejaké moderné prvky do našich skladieb len kvôli tomu, že je to teraz v móde, alebo tak… Tvorivý proces je vždy spontánny, a ak to pre tento krát hodnotíte ako posun, sme nesmierne radi, že to tak cítite. (úsměv)

Nové skladby nejedou tak nějak po jedné pevně vytyčené linii, jsem proto zvědav jako Rákosníček po ránu – jedná se o kolektivní dílo, anebo se skládání soustředí na konkrétní tvůrčí mozky v kapele?
Hlavnú kostru zvyknem vždy z 80 % doniesť ja, ďalej už len gitarista Peťo a spoločne to potom začneme (celá kapela) dávať dokopy. V tomto prípade nám s kompletovaním skladieb veľmi pomohol aj náš producent Adam Mičinec, ktorý bol naozaj neoddeliteľnou súčasťou nahrávania a dokázal do skladieb vdýchnuť veľmi krásnu atmosféru, čiže mu patrí veľká vďaka. To, že sa na seba skladby nejako špeciálne nepodobajú a sú v niektorých prípadoch až príliš odlišné, bude možno asi tým, že ja mám osobne rád rôznorodé albumy, na ktorých si človek nájde to svoje. Možno toto moja hlava považuje za jej vlastný koncept/nekoncept a takto to nejako vždy skončí… (smích)

Šli jste do studia s jasně stanovenými mantinely, co má jak znít, nebo vám do toho ve větší míře ‘kecal‘ produkční tým? Ptám se z toho důvodu, že Jens Bogren je dnes bezpochyby velké jméno a producentské eso.
Tento krát sme si na pomoc prizvali už spomínaného producenta Adama Mičinca, ktorému sme poslali demá a spoločne sme na nich pracovali, čiže do štúdia sme boli naozaj na 100 % pripravení… teda aspoň sme si to mysleli, pretože v štúdiu pri nahrávaní ťa zvyknú vždy napadnúť tie najlepšie veci… (smích) Tá postprodukcia tam bude vždy… aj pri mixe sa zvyknú vždy dopĺňať rôzne efekty a podobne, čiže aj tam sme ešte producentsky zapracovali. Dá sa povedať, že skladba bola hotová, až keď bola zaslaná na mastering, ktorý sa robil v štúdiu Fascination Street Studios u Jensa Bogrena, no pri masteringu už žiadne produkčné zmeny robiť nemôžeš, takže Jens ani Tony už do toho nemohli nejako špeciálne zasahovať… Možno v budúcnosti. (úsměv)

Ze skladeb slyším vedle tradičního metalového základu i vlivy dalších subžánrů. Předpokládám, že vaši hudební hrdinové budou stejně tak z mnoha různých žánrů…
Áno, to je pravda… všetci sme odchovanci power metalu, no napriek tomu máme hodne široký záber, čo sa týka počúvania hudby. Ja ako skladateľ napríklad počúvam od klasickej hudby cez rock, pop až po fínsky black metal, takže medzi tým je toho naozaj dosť, ale keďže naše srdcia stále bijú primárne pre ten melodický metal a hlavne nás to baví hrať, tak to samozrejme môžete počuť aj na albumu… uvidíme, čo nás napadne ďalej… (smích)

Dalším magnetem na posluchače jsou skvělé orchestrální aranže. Ty sice dneska využívá kdekdo – a podle toho to někdy i vypadá –, nicméně to není váš případ. Jedná se čistě o vaše dílo, nebo jste si přizvali pomocníka?
Heh, sample a všetky tieto veci mám na tvorení veľmi rád, pretože dodajú do skladby krásnu atmosféru, samozrejme keď sú použité v správny čas, na správnom mieste. Mal som ich načrtnuté, ale keďže sme spolupracovali s producentom, ktorý má vyštudovanú vysokú školu múzických umení s odborom kompozícia, tak v tom prípade nie je priestor na ‘hrdinstvá‘ a treba sa poradiť. (smích) Na minulých albumoch by som povedal, že sme sa so samplami hľadali v súvislosti, kde ich dať, ako moc a podobne, no teraz sme podľa mňa našli konečne ten zlatý stred a správny balanc, ktorý je aj na albumu počuť.

Deska je podle mého názoru nejen obsahově silná, ale poskytuje i silný vizuální zážitek – grafika se velmi povedla. V dnešní digitální době nejsou fyzické nosiče tolik v kurzu, nicméně já jsem založením ‘albový‘ typ a vedle sluchového vjemu mám rád i ten vizuální, tj. grafickou stránku. Máte raději CD, respektive vinyly, anebo už spíše jedete na Spotify a dalších platformách?
Jednoznačne CD, LP a rôzne iné nosiče. Myslím si, že tieto novodobé internetové platformy šialene ‘zabíjajú‘ hudbu a scénu ako takú, žiaľ je to v dnešnej dobe nastavené tak, že sa bez nich kapela nášho merítka nikde ‘nepohne‘. Poviem to takto, keby zo dňa na deň skončili všetky internetové hudobné platformy, tak by na tomto svete bolo neskutočne krásne a kvalita interpretov by stúpla o niekoľko levelov.

Další otázka se týká té předchozí – plánuje se vydání Fifth Dimension i jako klasické LP?
Záleží od viacerých faktorov a bavili sme sa už o tom aj s našim vydavateľstvom Smile Music Records, takže v budúcnosti by sa mohol v našej ponuke vyskytnúť aj tento typ nosiča. (úsměv)

Vrátil bych se jednou otázkou k vašemu předchozímu albu Higher And Higher, konkrétně k závěrečnému coveru One More Fucking Time. Jak jsem uviděl název, okamžitě jsem zavětřil, protože Motörhead jsou moje naprosto srdeční záležitost. Proč zrovna tahle pomalá pecka?
Long story short. (smích) Tesne po tom, ako nás Mr. Lemmy opustil, sa na Slovensku konal spomienkový koncert venovaný práve Lemmymu a jeho kapele Motörhead. Bolo tam pozvaných pár kapiel, pri čom mali ich sety prevažne tvoriť skladby od Motörhead. Medzi tými kapelami sme boli aj my a pri výbere skladieb sme narazili práve na skladbu One More Fucking Time, ktorá nás šialene ohúrila a ako poctu Lemmymu sme ju aj rovno pridali na náš album. (úsměv)

Dojde v budoucnu na nějaké další zajímavé předělávky?
Nemáme to zatiaľ v pláne. Sústredíme sa hlavne na naše skladby, no nikto nevie, čo budúcnosť prinesie. (úsměv)

Teď se zeptám na vaše koncertní aktivity. Kde vás během roku uvidíme? Máte v plánu vyjet koncertovat do světa?
Uvidíte nás ako vždy prevažne u vás v Českej republike, samozrejme neobídeme ani Slovensko, kde vystúpime mimo iných koncertov aj na festivale Topfest, kde si spoločne na jednom pódiu zahráme s kapelou Arch Enemy. V pláne je aj Nemecko a Švajčiarsko, no nejdem ešte predbiehať. Určite sledujte naše sociálne siete alebo našu oficiálnu stránku www.eufory.sk, kde nájdete všetko o našich koncertoch. (úsměv)

Když jsme u toho zahraničí, zaznamenali jste už nějaké reakce na novou desku mimo bývalou federaci?
Zaznamenali sme momentálne veľký nárast v Mexiku, z čoho sme ostali celkom vyvalení a príjemne zaskočení, ďalej potom už len rovnomerne po Európe, no to Mexiko nás dostalo… (smích)

Řada mých známých má po odehrané štaci muziky, dá se říct, plné kecky a preferuje raději ticho a klid. Jak to máte vy, posloucháte muziku i v pohodlí domova, nebo máte radši klid a zpěv ptactva po ránu?
Po ránu vtáctvo, ale potom hneď pustím hudbu. (smích) Osobne bez hudby ani na krok. Som ten typ človeka, ktorý keď má niekde vyraziť a uvedomí si, že nemá nabité slúchadlá, tak počká pol hodinu, kým sa nabijú, a až potom ide… (smích) Hudbu asi nepočúvam, len keď idem na prechádzku do prírody, tam je to ticho nádherné. A ak sa pýtaš, ako to máme po koncerte, tak ti niekedy pošlem zábery z dodávky cestou naspäť z koncertu… Takú party s hlučnou hudbou si ešte nevidel. (smích)

Závěrem otázka nebo spíše téma typu co by, kdyby. Zkuste si představit, že za vámi přijde človíček z mega renomovaného labelu a vybalí na vás vydávání a celosvětovou distribuci alb včetně světového turné za velmi lukrativních podmínek. Osudové dilema… globální věhlas versus absolutní tvůrčí svoboda.
Veľmi ťažká otázka, samozrejme nemôžem hovoriť za celú kapelu, ale keby boli správne dané podmienky, bolo by nad čím uvažovať. Na takéto situácie človek nedokáže presne odpovedať, pokiaľ sa reálne nestanú.

www.eufory.sk

DALŠÍ ROZHOVORY