NECRODEATH – The Age Of Dead Christ

Scarlet Records / 32:51

Když se řekne Itálie, co byste řekli, že se mi vybaví? Špagety? Koloseum? Šikmá věž? Nebo snad… nesvatá italská trojice? Aha, uhodli jste! Bulldozer, Necrodeath a Schizo, to jsou klenoty italské metalové hudby. A dnes se podívám na zoubek tomu prostřednímu.

Necrodeath se proslavili hlavně prvními dvěma deskami Into The Macabre a Fragments Of Insanity. Také jejich demo The Shining Pentagram je hodně uznávané. Zakrátko se však v roce 1990 rozpadli, což se na jejich tvorbě citelně podepsalo. Když se pak o osm let později dali zase dohromady, ocitli se ve světě, kde bylo všechno jinak, a zoufale se snažili dostat zase do formy. Až přišlo album The Age Of Dead Christ.

Cover art je oproti předchozím deskám podstatně strožejší. Zato se pánové soustředili na to nejpodstatnější: na hudbu. Ta doslova prorůstá prvky z jejich staré tvorby z osmdesátých let, o čemž svědčí i kapelní logo na obalu, jež je převzaté z jejich dema The Shining Pentagram. Také samotný název upomíná na zmíněné demo, neboť deska vyšla 33 let po něm. Zvuk se rovněž dost podobá tomu ve starší tvorbě. Nejvíce je to nápadné u kytar, které mají velmi podobný tón jako na albu Fragments Of Insanity.

Úvodní skladba začíná krátkou pasáží s blast beatem. Tento specifický rytmus ještě mnohokrát uslyšíme. Lehce pomalejší verze tohoto rytmu je používána i v rychlých skladbách. Umíte si to představit – thrash metal s blastbeatovým rytmem? Necrodeath ho umějí. Už od roku 1987. Pravda, Necrodeath nejsou žádný obyčejný thrash metal, vždyť už ve svých začátcích jevili silné znaky black a death metalu. A teď se ke svým kořenům zase vracejí.

Názorným příkladem toho je skladba The Crypt Of Nyarlathotep, jejíž melodie silně připomíná refrén skladby Enter My Subconscious z alba Fragments Of Insanity. U The Crypt Of Nyarlathotep je melodie sice složitější, ale ta podobnost je zřejmá. Co může být větším důkazem, že si Necrodeath berou silnou inspiraci ze své staré tvorby?

Nezůstali ale jen u toho. Rozhodli se vzdát hold svému debutovému albu Into The Macabre skladbou The Return Of The Undead. Jedná se o znovu nahranou skladbu The Undead, pocházející právě z jejich debutu. Ovšem tentokrát není neumělá a rozhozená, nýbrž profesionálně sladěná. Zpěvák Flegias se naprosto s přehledem vyrovná Ingovi, jenž skladbu původně zpíval, kytara s baskytarou hrají přesně v rytmu bicích a bubeník Peso zvládá všechny pasáže s přesností metronomu. A jako zajímavost stojí za zmínku také to, že v této písni si zazpíval A. C. Wild z Bulldozeru.

Řízné death/black/thrashové skladby ve stylu prvních dvou alb ovšem nejsou to jediné, co na této desce nalezneme. Jsou zde také pomalé atmosférické skladby s ponurým nádechem. Nejsou to však jen obyčejné ‘roztahováky‘. Často přichází ke slovu akustická kytara, která pomáhá dokreslit línou atmosféru. Akustickou kytaru začali Necrodeath používat až po svém znovusjednocení, ovšem zde naprosto pasuje do konceptu desky a tvoří výrazný obohacující prvek. Zejména skladba The Triumph Of Pain dokazuje, že Necrodeath dovedou výborně skládat pomalé atmosférické skladby.

Album The Age Of Dead Christ mne už při prvním poslechu velice nadchlo. Dokonce až natolik, že jsem si jej musel pustit hned dvakrát po sobě, což normálně nedělám ani u mých nejoblíbenějších desek. Tohle se prostě povedlo. Nápad, hudební provedení, zvuk, atmosféra, všechno je naprosto senzační. Necrodeath dosud nezapomněli, čím své fanoušky potěšit. A mne tedy rozhodně potěšili.