TORTHARRY – Altars Of Ignorance
MetalGate / 38:18
Nedávno jsem si povšiml, že v našem magazínu bylo referováno o novém albu Altars Of Ignorance od Tortharry. A protože jsem člověk zvědavý, zajímalo mne, jaké toto album bude. Spousta fanoušků se na něj nepochybně těšila. Koneckonců Tortharry taky nejsou žádní zelenáči. Vždyť přece hrají už od roku 1984 (i když tehdy se tak ještě nejmenovali). Tak by snad mohl být dobrý důvod se těšit.
Album začíná intrem, které je směsí klasické a ‘syntetické‘ hudby. Následuje skladba Reversed Dorians. Ta začíná nejprve pomalu, záhy však přichází rychlý rytmus a agresivní riffy. Teď už je jasné, co nás dále čeká: řízný old school death metal, jak ho známe ze začátku 90. let.
Z desky je cítit silná inspirace kapelami, které se místy hodně podobají podladěnému thrash metalu, jako jsou např. Death, Benediction, Massacre, Obituary, Dismember nebo Grave. Obzvláště nápadný je vliv švédské scény. To lze poznat zejména podle častého využívání thrashmetalové rytmiky a také podle kytarového tónu, který připomíná zvuk motorové pily. Jinak zde najdeme všechno, co bychom od old school death metalu čekali. Skladby jsou značně proměnlivé a živé. Rytmů bicích zde najdeme celou škálu od pomalých až po blastbeat. Tlumené riffy se pravidelně střídají s netlumenými, což skladbám přidává na zajímavosti. Taktéž sekané riffy se střídají s plnými. Sekané riffy zpravidla najdeme v pomalých pasážích, kde zvýrazňují těžkost. Občas se ale vyskytují i ve svižných pasážích, které pak zní jako podladěný thrash metal.
Plné riffy se naopak vyskytují hlavně v pasážích rychlých, kde v kombinaci s rychloprstými melodiemi navozují svižný a akční dojem. Také často uslyšíme alternate picking, který je v každé skladbě kromě intra. Prostě všehochuť.
Deska ovšem má i jednu zajímavost. Obvyklá zásada, že kytary mají mít vyšší tón a baskytara nižší, zde neplatí. Baskytara zde má svérázně lehký zvuk. Toho si lze všimnout zejména u basových sól, ale i na spoustě jiných míst. Zřejmě je to proto, že baskytarista si říká ‘Lemy‘, což napovídá, že jeho silnou inspirací je Lemmy Kilmister. Lehký zvuk baskytary je ovšem podivuhodný, zejména vzhledem k tomu, že tohle album je hráno na ladění C-standard. Hutný nízký zvuk pak obstarávají kytary. A také bicí. Ty prostě u pořádného death metalu hutné být musí.
Jen jednu zásadní chybu Altars Of Ignorance má. Pasáž těsně před koncem. Já vím, Tortharry chtěli zakončit desku pozvolným ploužákem, ale jeden riff se tři minuty opravdu přehrávat nemusel. Klavírové noty a složitá basová linie se onu část pokoušejí oživit, ale prostě to není ono. To už se člověk začne nudit. A zrovna na konci je nuda vysloveně nežádoucí. Naštěstí zakrátko přichází outro, které se naopak velmi povedlo.
I tak se ovšem pánům z Tortharry podařilo stvořit vynikající desku. Nepřinesli sice nic převratného, což jsem ostatně ani neočekával, ale zato předvedli senzační old school death metal se vším, co k němu patří. Spoustě kapel po takhle dlouhé kariéře docházejí nápady, ale Tortharry mezi nimi určitě nejsou. Ti naopak dodnes dovedou nabídnout desku, která si v ničem nezadá s výběrovým death metalem ze všech koutů světa.
Marek Messing
- NASTY RATZ – Third Cut
- PETER AMES CARLIN – Bruce
- JUDAS PRIEST – Invincible Shield
- IVAN HAJNIŠ – Není všechno zlato, co se třpytí
- BRUCE DICKINSON – The Mandrake Project
- THE ROLLING STONES – Hackney Diamonds
Views: 839