Rockeři v Orlové podpořili nevidomé a slabozraké

27. srpna 2022, Orlová, areál Letního kina

Text: Jiří Olszar
Foto: Jiří Olszar

Už třinácté pokračování populárního charitativního festivalu Rocktherapy proběhlo tuto sobotu v areálu Letního kina v Orlové. Příznivci rockové a metalové muziky se mohli těšit na celkem sedm výborných kapel, které společně s fanoušky a pořadateli podpořily organizaci SONS (Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých), konkrétně tedy její pobočku v Orlové. Příznivci festivalu si tak mohli vychutnat pořádnou porci muziky, a navíc si užít pocit, že opět dělají něco správného pro dobrou věc.

Přestože účinkujících bylo o něco méně než v uplynulých letech, vsadili tentokrát pořadatelé v čele s otcem festivalu Ivanem ‘Jekim‘ Jekielkem (kytarista skupiny Ahard) na kvalitu a jména, která se nejen na Rocktherapy už velmi dobře zapsala do paměti rockových a metalových fanoušků. A tento tah se rozhodně neminul účinkem.

Méně kapel znamenalo i pozdější start celé akce a více návštěvníků od začátku, takže hned v úvodu, kdy se na pódiu představila jihlavská tvrdě melodicmetalová parta SOTURY, se vytvořila sympatická atmosféra, byť si příchozí fans zatím vše užívali spíše v poloze sedící. Skupina v letošním roce slaví rovných 10 let existence. Během této doby stihla vydat dvě řadová alba, z nichž to aktuální s názvem Anděl zkázy vyšlo na sklonku roku 2020. A právě titulním songem odstartovali svůj set. Zvuk byl od samotného začátku na vysoké úrovni a Sotury zněli hodně ostře, dost možná ostřeji než na studiových nahrávkách. Třeba následující Alastor vyzněla dost thrashově. Od ledna tohoto roku kapela hraje ve čtyřčlenné sestavě, kdy se pěveckých partů po odchodu zpěváka Petra Kočky ujali kytaristé David ‘Dejw‘ Tůna a Tomáš ‘Tomy‘ Roháček. A vůbec to nefunguje špatně. Zejména Tomášův místy nakřáplý vokál do muziky bezvadně sedl. David by ale mohl trochu ‘přibrat na váze‘. Na řadu přišla i nahrávka Temné údolí a třeba taková Nával adrenalinu dost vystihovala svůj název. Prostor dostal i úplně nový singl Vzkříšení, který svým groovem slušně roloval ponožky. Žádné extra zklidnění nepřišlo, a to ani s avizovanou baladou Očistec, ze které se vyklubal pěkný speedmetalový fičák. Na úvod festivalu tedy více než příjemné překvapení.

Je to už poměrně dávno, kdy zpěvák Miro Šmajda úspěšně zabodoval v talentové soutěži Česko Slovenská SuperStar. Nevydal se ovšem cestou svých soutěžních kolegů, kteří mnohdy zabředli do plytkého mainstreamu. Vždycky tíhl k rockovější muzice, kde začal průběžně přitvrzovat, což mělo za následek vznik kapely TERRAPIE, která je po čertech drsná a s nikým se zrovna nemazlí, jak ostatně potvrzuje loňská řadovka Hevy MeNtal. A jinak než s aktuální deskou se ani začít nemohlo. Tisíc ran bičem určitě bolí, ale všichni přítomní se nechali s radostí zbičovat. Začalo se tedy pěkně zostra, takže muselo přijít pofoukání ran klidnější Až roztaje sníh. A protože pivo teklo proudem, hodila se do setlistu i lehce ulítlá Kdo nechlastá s náma. Na pódiu i pod ním panovala hodně dobrá nálada, takže si všichni mohli zvesela zanotovat Tam život je fajn, ale třeba i nedvědí Podvod nebo pohodovou Ať žije pohoda. Adrenalin pěkně stoupal, takže ještě rychlá procházka peklem (Do pekla jo), návštěva kina (Pán PRCtenů) nebo obcování s fousatou Sněhurvou a samozřejmě opilecká ‘šlágrovka‘ Kde si včera bol. Miro i celá Terrapie do toho šlapali na víc jak sto procent.

Pohodová a hodně energická show ‘došmajdala‘ do cíle, ale fanoušci se hned vzápětí mohli těšit na další bezva kapelu. Ještě než se tak ale stalo, představil Ivan ‘Jeki‘ Jekielek zástupce Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých v Orlové, aby mohl přiblížit všem přítomným důvod, proč se zde dnes všichni sešli. Poděkování ze strany zástupců a vřelý potlesk publika byly dojemné.

Slovenští EUFORY to mají u nás, konkrétně tedy na Moravě, hodně rádi. Ostatně Moraváci jsou jejich bratři, neboť, jak s oblibou říkají, jsou to vlastně v Čechách zapomenutí Slováci. A hned v úvodu bylo evidentní, že to funguje i opačným směrem. Navzájem si tak všichni otevřeli svá dračí srdce (Dragon Heart), aby se vydali na společnou tvrdou cestu s Metal Is The Hero. Setlist byl, dá se říci, klasicky poskládaný, takže nechyběla What The Shame! pro všechny nadržené flanďáky nebo klidnější, ale o to melodičtější On A Pyre. Skladby ze zatím dvou vydaných alb už začínají trošku stárnout, i když naživo pořád dobře fungují a fungovat budou, ale pomalu nastává čas, kdy se i Eufory dívají dopředu. Už v příštím roce se fanoušci dočkají nového alba, které ale zatím k ochutnání neposkytli. Přesto ale nasadili aspoň loni vydaný singl Schizofrénia. Bezva česko-slovenský duet zpěváka Ľuba a Tanji, respektive zpěváka Petra Drábika, který ji na Rocktherapy skvěle zastoupil. Eufory jsou vesměs hodně šikovní. Výborní jsou nejen pěvecky, ale zejména instrumentálně. Tady není v sestavě slabší ‘kousek‘. A že mají jejich songy slušný hitový potenciál, o tom není pochyb. Alkoholická Cheers!, Louder, skočná Dancing Star nebo ‘spojenecká‘ Be My Brother byly doprovázeny zpěvem publika. Bratia a sestry se zkrátka bezvadně bavili.

Než se na pódiu představili domácí AHARD, přišla další dojemná chvilka. Těsně před vystoupením se totiž na plátně objevila Hanka Zagorová a alespoň reprodukovaně nám připomněla svůj hit Můj čas. Její pozemský čas se již bohužel zastavil, zato Ahard ten svůj festivalový měli právě vyměřený. Pro letošní rok poskládala kapela setlist především ze svých posledních dvou alb Fryystyle a Devítka, takže se do toho opřela s krvežíznivým Drákulou nebo slušně našlapanou Ruskou ruletou. Dobře to rozjeli i ve skladbě Roj, během níž připomněli, že letos slaví 15. narozeniny. Na plátně se objevily dobové fotografie, kde byli připomenuti nejen všichni bývalí členové, ale i snímky z minulých ročníků Rocktherapy. Moc pěkná vzpomínka. Je čas se ale dívat dopředu, takže byla představena i poměrně chytlavá novinková věc Babylon. V závěru pak došlo i na tradiční helloweenovské přídavky a nechyběli ani všudypřítomní Démoni CZ Orlová se svými skvělými maskami a pyro efekty.

Nejvíce ale byli fanoušci natěšeni na poslední tři kapely, které se na Rocktherapy v minulosti již představily a vždy dokázaly přitáhnout největší pozornost publika. První z trojice nebyl nikdo jiný než léty prověřená Stará garda LIMETALL. I do Orlové dorazili s náhradní bubenickou posilou Patrikem Sasem. Skupina má na výborné bubeníky skvělý čich, takže i tady to mohla do publika tlačit silou Parního stroje. Na rozbouřené rockové vlny ale vyplula s tradičním otvírákem Amerika a na řadu přišly i další dobře prověřené fláky. Posel špatných zpráv nepřinesl naštěstí žádné špatné zprávy, jen informoval, jak to vše před lety začalo. A přesvědčili, že tanec Na tenkém ledě není zas tak zlej. Nechyběl ani chlípný hit Sex’N’Roll nebo pořád aktuální pecka Svět je kosočtverec. Volání o pomoc Mayday vyslyšeli všichni přítomní a rádi zpěvákovi Fanymu vypomohli s vokály, i když byl opět ve skvělé formě a pomoc přímo nepotřeboval. Vzpomněli i na nedávné smutné výročí, kdy před 25 lety zabušil na nebeskou bránu jejich kamarád, kytarista Jindra Kvita. A nemohli na něj vzpomenout lépe než kultovním kouskem Ocelové srdce, který opět svou show doprovodili orlovští Démoni. I přídavky byly poměrně šťavnaté. Judasovská V tu ránu a pro někoho možná dost nečekaně (prý i nenazkoušeně) zařazená věc Hon na bluda. Tak to byla moc povedená tečka.

Očekávaným vrcholem festivalu mělo být vystoupení polských Oberschlesien, jenže nebyla by to DOGA, aby s festivalovými kartami nějak nezamíchala. Ale zájem o tuhle letitou partu – na světě je už úctyhodných 34 let – nebyl vlastně až tak překvapivý. Už v minulosti se zde představili a vždy to pod pódiem pořádně vřelo. Loňské album Respekt ještě stále čpí novotou, takže v úvodu, podobně jako na desce, nemohla chybět ani slušná pecka Dobrej chlap. Stěžejní část setlistu ale patřila samozřejmě tutovým ‘vykopávkám‘, které u fanoušků během let doslova zlidověly. Následující Beskydy sice nepatří do prehistorického období, ale sborové „já ti říkám jenom jednou, jenom jednou, má milá“ bylo jasným důkazem, že i tenhle hit mají fans už dobře zažitý. A takhle to vlastně pokračovalo po celý koncert. Chytla se i nová klipovka Route 66. A přikládali dál pod již slušně rozpálený kotel – Od soumraku do úsvitu, Zelená nebo Nejsi nevinná, tak to už byla vyložená euforie. Nechyběly ani tradiční efekty, i když netradičně zasněžilo při Tak dej mi duši svou – hajzlpapíry ale lítaly už správně při Já se na to… Izzi a spol. tuhle bezva jízdu nijak nezdržovali, takže přídavky šoupli rovnou jako součást setu. Nebylo by asi rozumné vynechat další hitovku Nejsem rozumnej a balonkově rozvernou Poletuju. Po závěrečné skladbě fanoušci vykašlali kus ‘prozpívaných‘ plic, ale byli nadmíru spokojeni. A Doga snad ještě víc, protože taková skvělá atmosféra se jen tak nevidí.

Před finále celého Rocktherapy přišel na pódium opět hlavní pořadatel Ivan ‘Jeki‘ Jekielek se zástupci SONS, aby se všichni společně pochlubili částkou 58 700 Kč, která poputuje na konto organizace. Ta pak ještě byla navýšena například i o vydražené originálně vyřezávané křeslo s kytarovým motivem. Už bylo ale vše připraveno pro poslední účinkující OBERSCHLESIEN, kteří se loni kvůli úmrtí v rodině zpěváka Tomasze Dawida museli omluvit, ale slíbili, že se letos určitě v Orlové objeví. A protože se mají sliby plnit nejen o Vánocích, mohlo tak místní publikum tuhle sympatickou polskou partu vřele přivítat. Texty ve slezském nářečí, hornická tematika a pěkně tepající industrial metal, to bylo něco, s čím se mnozí orlovští fans dobře ztotožňují. Sice fanoušků po vyčerpávajícím řádění Dogy trochu ubylo, ale ti vytrvalí si to s kapelou o to víc užívali. Na pódiu i pod ním bylo pěkně horko, i díky všudypřítomným pyroefektům, které v polovině řádně okořenili opět Démoni CZ Orlová, kteří vyždímali své plamenomety až do mrtě. Zejména v parádní těžkotonážní hitovce Jo chca to vypadalo fakt monstrózně. Došlo i na poněkud emotivnější momenty. Vzhledem k loňské smutné události není asi třeba vysvětlovat, komu byla věnována teskná skladba Mamo. Vzpomněli i na horníky, kteří se už nikdy nevrátí ke svým rodinám, zejména na tragédii z roku 2018, kdy na dole ČSM v Karviné přišlo o život 13 horníků – 12 přímo z Polska… Docela smutná vsuvka, ale jinak koncert krásně gradoval, třeba s dobře šlapajícím songem Robot nebo další velkou hitovkou Richter. A když už nadupaný industrial metal, nemohla samozřejmě na závěr chybět ani rammsteinovská předělávka Engel.

Oberschlesien opět nezklamali a více než důstojně zakončili 13. ročník Rocktherapy. Poslední slovo si ale vzal ještě Ivan ‘Jeki‘ Jekielek. Zprvu nebyla jeho slova moc povzbudivá, přestože festival dopadl výborně. Zvažoval totiž, zda se vůbec pustí do pořádání dalšího ročníku. Jedovaté komentáře na internetu asi nikomu na dobré náladě nepřidají, ale podle mého osobního názoru byl letošní model – méně kapel za více peněz ale s větší kvalitou – naprosto perfektní volbou. A svou podporu Ivanovi projevili v závěru i všichni přítomní a ten se snad pro další pořádání nechal nakonec zlomit. Nespokojených ʻhrdinůʻ u klávesnice už bylo a bude pořád dost. Nezbývá tedy než se obrnit trpělivostí a ignorovat všechny, co nikdy nic pořádného neudělali, hlavně pro někoho jiného. Tady je myšlenka festivalu už dlouhodobě jasná – pomáhat všem, kteří to v životě nemají zrovna lehké, a proto by byla veliká škoda, kdyby podobné akce z festivalové mapy zmizely.