JAMES CURL – Ronnie James Dio: Životopis heavymetalové ikony

MetalGate / 217 stran

Ronnie James Dio byl bezesporu jedním z nejcharismatičtějších zpěváků naší planety. Jeho hudební kariéře se věnuje kniha s názvem Ronnie James Dio: Životopis heavymetalové ikony. Napsal ji James Curl a v loňském roce vydalo známé nakladatelství MetalGate.

Biografii krátkou předmluvou opatřil jeden z bývalých mistrových spoluhráčů Jeff Pilson. Po stručném úvodu, kde autor shrnuje důvody, které ho vedly k napsání knihy, se začíná odvíjet příběh Ronalda Jamese Padavony alias Dia. Obvyklý popis dětství a rodiny naštěstí není nijak dlouhý. Čtenář se zde například dozví, že jeho prvním nástrojem byla trubka.

Poté už se Curl začíná zabývat prvními kapelami, v nichž Dio působil coby baskytarista ještě pod svým občanským jménem. Kapitoly jsou řazeny striktně chronologicky a každá se věnuje konkrétnímu období zpěvákovy muzikantské dráhy. Proto například popis jeho působení v Black Sabbath najdeme na několika místech Curlova díla. To samé platí i v případě Diovy stejnojmenné skupiny, jejíž činnost byla přerušena.

Během líčení jeho hudebního života se čtenář dozví i jiné zajímavosti, například odkud pochází a co vlastně znamená onen paroháč, kterým se zdraví metalisté celého světa a jejž právě Dio zpopularizoval. Někdo zajisté ocení popis zpěvákova domu.

Je dobře, že autor Dia jen slepě neadoruje, ale líčí i stinné stránky jeho povahy. Hojně jsou citovány pasáže rozhovorů jak samotného Dia, tak jeho blízkých. Tyto pasáže jsou označeny čísly odkazujícími na zdroje, které jsou uvedeny na konci každé kapitoly. Kniha tak místy připomíná spíše akademickou práci, což u hudební publikace není nezbytně nutné. Na druhou stranu takový přístup svědčí o autorově pečlivosti.

Překladatel Aleš Ondráček odvedl dobrou práci a až na několik málo podivně skloňovaných slov jako třeba ‘jamovací zkouška‘ mu není co vytknout. Kdyby takto byly přeloženy všechny (nejen hudební) knihy, bylo by jejich čtení opravdovým požitkem. Formou poznámek pod čarou překladatel občas nějakou část dovysvětlí či připojí vlastní (nutno podotknout, že zasvěcený) pohled.

Fotografie jsou přímo součástí obsahu, nejde tedy o žádnou speciální přílohu. Snímky jsou z rodinného archivu a také z koncertů. Je však trochu škoda, že jsou pouze černobílé, knize by moc slušela barevná příloha. Zarážející je, že Diově několikaletému působení u Black Sabbath je věnován pouhý jeden záběr.

Malou výtku mám jen ke grafické podobě Curlovy práce: kapitoly vždy začínají na sudých stránkách, což je z typografického hlediska sice v pořádku, ale nezřídka se stane, že předcházející lichá stránka je úplně prázdná. Tahle připomínka však nesnižuje pozitivní dojem z knihy. Kéž by na našem trhu bylo takových víc.