Evanescence přinesli do Česka svěží vítr

10. června 2022, Praha, Forum Karlín

Text: Michaela Horáková
Foto: archiv RockShocku (ilustrační foto)

Skupina Evanescence už nesmazatelně patří mezi kapely, na jejichž koncert se rozhodně vyplatí zajít. Tímto krédem se určitě řídila i hromada fanoušků, která už několik hodin dopředu netrpělivě očekávala otevření Fora Karlín, kde se tentokrát mělo vystoupení odehrávat. Místo původní půl sedmé se pouštění návštěvníků do sálu asi o deset minut protáhlo. Pak už to šlo celkem svižným tempem. Nyní byly balkony zpřístupněny jen pro hrstku držitelů VIP lístků, jinak všichni postupně plnili hlavní parket.

Už od začátku bylo v sále celkem teplo, možná tomu přidaly i venkovní tropy. A pořádně pod kotlem zatopila i britská předkapela YONAKA, které dominuje energická zpěvačka Theresa. Její místy až přidrzlý jazýček a mladistvá hravost se jí rozhodně nedají upřít. Tuto skvělou kombinaci punku, elektra, indie a rapu společně s hutnými kytarovými riffy přijalo publikum opravdu skvěle. Takhle si představuji předskokana se vším všudy, svou roli splnili na jedničku.

Krátce před avizovaným začátkem hlavní hvězdy se už začalo v sále skandovat „Evanescence“ a to se během večera díky nadšení z vystoupení i několikrát zopakovalo. Konečně se v sále zhaslo a napětí by se v tu chvíli dalo krájet. Příchozí kapelu jsme notně přivítali. Jako poslední na pódium za obrovského potlesku vtrhla Amy Lee a hned se pustila do novinkové písně Broken Pieces Shine z pátého studiového alba The Bitter Truth. Ostatně celá polovina setlistu byla složena z aktuální desky. To jen dokazuje, že si EVANESCENCE za svým počinem pevně stojí a nové písně dokážou skvěle obstát i mezi léty prověřenými hity Going Under nebo Call Me When You’re Sober.

Hned u následující Made Of Stone v klidné pasáži ve druhé polovině skladby, kde je prostor k vyniknutí skvělého Amyina hlasu, mnou celou projel neuvěřitelný proud energie. Musím uznat, že i v tak teplém prostředí její hlas neztrácel na kondici a intenzitě. Jako by ze sebe chtěla dostat všechny emoce posledních let a to se jí náramně dařilo.

Ostatně přiznala, že když plánovali evropské turné a neviděla od manažerů v seznamu Prahu, sama si stála za tím, že to vřelým českým fanouškům nemůže udělat. Bylo úplně hmatatelné, s jakým nadšením si kapela pražskou zastávku užívá.

Změny v kapelních postech, které byly nedávno zaznamenány, na živém provedení skladeb jen přidávají na puncu kvality. Připomeňme, že dlouholetý baskytarista Tim McCord nyní přesedlal ke kytarovým strunám a nově se na poli baskytaristky představila Emma Anzai ze skupiny Sick Puppies (před pár lety jsme s nimi na festivalu Rock For People dělali rozhovor – k přečtení zde).

Celkově kapela působila celistvě a silněji nežli dříve, jako by přinesla mezi diváky svěží vítr. Ať už se jednalo o skladby typu ikonické Bring Me To Life, nebo ty klidnější, kdy Amy zasedla za své oblíbené piano a skvostně vystřihla Lithium, a u přídavků až nadpozemskou píseň My Immortal fanoušci celou dobu nadšeně zpívali z plných plic. Jeden z fanoušků zvolal „Miluji tě, Amy!“ a odpověď zpěvačky s úsměvem byla: „Moc děkuji, ať ti to vydrží!“

Po posledních tónech závěrečné Blind Relief bylo až s podivem, jak rychle ta svěží rocková jízda utekla. V tu chvíli měl člověk pocit, že nemá dost a dal by si to klidně ještě jednou. A podobně to asi měla i skupina, protože velmi dlouho při děkovačce neopouštěla pódium. Amy vzala všechny možné setlisty z pódia a házela je lidem, dále letěla trsátka, paličky, dokonce i kryty od bubnů. Ta upřímná vděčnost, že už se může opět živě vystupovat, navíc před oblíbeným českým publikem, byla velmi patrná. Kapela odcházela s úsměvy na svých tvářích a stejně tak to bylo u samotných fanoušků. Ta vzájemná propojenost a předávání energie z koncertu vykouzlily velmi silný hudební zážitek a Evanescence pevně potvrdili svou pozici na scéně.

DALŠÍ REPORTÁŽE