Sunrise Avenue se rozloučili nejen s rakouskými fanoušky

31. května 2022, Vídeň, Wiener Stadthalle

Text: Michaela Horáková
Foto: Michaela Horáková

Když koncem roku 2019 oblíbená finská kapela SUNRISE AVENUE oznámila, že bohužel plánuje skončit, byla tato zpráva velmi překvapivá a fanoušky nenechala v klidu. Skupina slíbila, že se s námi všemi rozloučí formou posledního turné, které mělo být zakončeno dvěma koncerty v domácích Helsinkách. Jelikož ale přišla celosvětová pandemie, plánovaná vystoupení se musela několikrát přesunout. Koncertu ve Vídni jsme se proto dočkali až v poslední květnový den roku 2022.

Do rakouské metropole se samozřejmě chystalo i hodně Čechů, protože česká zastávka na turné bohužel není obsažena. Podstatnou část publika ale tvořili místní fanoušci. Při příchodu k hale už tamní fanklub organizoval, kam si kdo má stoupnout. Naší české skupince bylo sděleno, že téměř stovka nadšenců čeká na koncert už od včerejšího dne, tak se máme zařadit do fronty za tyto ‘vyvolené‘ s čísly na rukou a další dříve příchozí.

Ten den panovalo velmi slunečné počasí, tak kdo mohl, popošel z fronty trochu do stínu, nebo aspoň měl u sebe deštník. Čekání probíhalo celkem v poklidu, žádné mačkanice se nekonaly. Jakmile se blížila půl sedmá, security se připravili na značky a napětí začalo houstnout. Do haly jsme se dostali po důkladných kontrolách překvapivě rychle. Po nějaké chvíli se mi podařilo z druhé řady u mola dostat přímo do první, což mě osobně opravdu potěšilo.

Původně se mělo začít už o půl osmé, ale čekalo se na další příchozí, dokud se nezaplní i sekce na sezení. Jakmile byli snad všichni usazeni, asi dvě minuty po osmé se na LED stěně přes celé pódium spustilo předem předtočené video s kapelou a odpočítáváním času do příchodu na stage. Přivítali jsme skupinu bouřlivým potleskem a místní fanoušci měli předem připravené nápisy ‘The Austrian Audience Never Fails‘, které naráz zvedli nad hlavu. Už tenhle pohled na halu musel být silným momentem, což bylo možné číst ve tvářích jednotlivých členů kapely. Já měla připraven svůj transparent s pozdravem od českých fanoušků, kterého si samozřejmě také všimli.

Nemohlo se začít s jinou písní než Thank You For Everything, prostřednictvím které před pár lety oznámili ukončení existence kapely. Už v prvních momentech se nejen ve mně mísily emoce od štěstí a euforie až po melancholii, jednotlivé pocity se střídaly jako na horské dráze. Takový příval energie jsem už dlouho nezažila.

Na každou skladbu měli připravené jiné video nebo i průvodní slovo a vše do sebe skvěle zapadalo. Během večera jsme tak mohli slyšet 21 skladeb ze všech alb, nejvíce jich bylo z jejich posledního vydaného CD Heartbreak Century. Je jasné, že se nemohlo dostat na všechny, to by koncert trval mnohem déle, než jak bylo předem avizované dvouapůlhodinové vystoupení. Mě osobně jen nenadchla umělecká verze písně Forever Yours, která patří k mým nejoblíbenějším. Ten večer zazněla v netradičním aranžmá, ze kterého se podle mě vytratilo to hlavní jádro sdělení skladby. Raději bych uvítala původní nebo akustickou podobu. A naopak mě asi nejvíce oslovilo provedení skladeb Hurtsville, Beautiful a Hollywood Hills, ale těch krásných momentů bylo během koncertu nepočítaně.

Vyprodaná hala zpívala nahlas každé slovo a s přibývajícím časem se nadšení diváků ještě více stupňovalo. Došlo i na chvíle dojetí, kdy fanouškům ukápla nejedna slza. Stejně tak i Riku, Raul, Sami, Osmo a zejména Samu neskrývali své emoce. Několikrát během večera zavzpomínali na zážitky spojené s Rakouskem. Zrovna na koncertě ve Vídni byl přítomen bývalý člen a producent Jukka Backlund, který měl velkou zásluhu na tom, že se debutové album On The Way To Wonderland tak dobře uchytilo a stalo se nejprodávanější mezinárodní deskou ve Finsku. Stejně tak spolupracoval i na dalších deskách kapely. Před skladbou Welcome To My Life mu Samu veřejně za všechny poděkoval, že právě bez něj by nebyli tam, kde jsou dnes. Tohle byl velmi silný moment.

Kapela nehrála pouze na hlavním pódiu, ale plně využila i funkci již zmiňovaného mola, kde se buď jednotlivě střídali, aby pozdravili fanoušky, případně zahráli svá sólo, ale několikrát se i téměř všichni společně sešli v přední části, a fanoušky tím dostávali do varu.

Nebylo potřeba žádných velkých efektů, jejich scéna v horní části čítala pouze typický znak ve tvaru srdce, za zády obří promítací stěnu a sem tam se objevila mlha. To bylo vše. Ale Sunrise Avenue dokázali i tak naplnit srdce všech a přítomný duch kapely byl natolik hmatatelný, že nějaké velkolepé doprovodné věci by byly spíše jen rušivým elementem. Šlo přesně o radost z hraní a o ně samotné v jejich skromnosti a dobrosrdečnosti, jak je všichni dobře známe. Nepotřebovali se schovávat za pompéznost, že když je to naposledy, tak by měli udělat něco jinak. Proto celé vystoupení působilo tak přirozeně a mile, navíc jsme všichni navzájem cítili také silné propojení. V době, kdy se ještě donedávna nedalo pomalu ani nikam jít a setkávat se, tohle působilo jako živá voda, která nás probudila ze špatného snu předchozích dvou let. Tím vším si nás před lety získali na svou stranu a nyní to dostalo ještě úplně nový rozměr.

Před závěrečnými třemi přídavky přeběhl klávesista Osmo přes celé molo a motivoval nás k co největšímu potlesku, poté dostal prostor na své sólo vystoupení, které plynule přešlo v ikonickou skladbu Fairytale Gone Bad. Před písní Wonderland se v předtočeném videu kapela zmínila, ať nikdy nepřestáváme snít a jdeme si za svými cíli. A pokud doteď nikdo neuronil ani slzu, tak při snad nejhranější písničce Hollywood Hills dostala melancholie i posledního z návštěvníků. A to dolehlo i na samotného Sama, který potřeboval chvíli čas, aby daný emotivní okamžik rozdýchal. Sborově jsme ho zastoupili a část skladby odzpívali, poté se k nám opět připojil.

Závěrem se s námi všemi opravdu dlouho loučili a bylo vidět, že se jim tak úplně nechce opustit pódium, jak jsme byli vděčné a nadšené publikum. Ještě před koncertem proběhlo setkání rakouského fanklubu s kapelou, kde jedna z fanynek zmínila, že se chce naučit hrát na kytaru. A právě při loučení tuto slečnu vytáhli z publika a před všemi přítomnými jí Samu věnoval svou kytaru. Dotyčná mladá holčina samozřejmě neskrývala své dojetí a celý koncert tak nakonec získal punc vyslyšení jednoho přání. Přesně o tomhle kapela Sunrise Avenue byla a je – být otevření a srdeční ke svým fanouškům, rozdávat radost a na nic si nehrát, být pouze sami sebou. A to se ve Vídni jednoznačně potvrdilo.

Tímto bych chtěla celé kapele poděkovat za všechny společné zážitky, setkání i rozhovor, ze kterého vyplynula i moje přezdívka ‘Hollywood girl‘, jak mě před lety Samu sám nazval. Ta už se mnou zůstane navždy, stejně tak jejich úžasné skladby. Bylo mi ctí a snad se ještě někdy potkáme.

DALŠÍ REPORTÁŽE