Iron Maiden: The Number Of The Beast – 1982

Text: Luboš Hnát

Přesně před čtyřiceti lety se objevilo třetí album britských heavymetalových velikánů IRON MAIDEN. Neslo název The Number Of The Beast, vyšlo 25. 3. 1982, a kromě toho, že skupinu katapultovalo mezi světovou elitu, se na něm představil i nový zpěvák Bruce Dickinson.

Kapela měla na svém kontě již desky Iron Maiden (1980) a Killers (1981), na kterých u mikrofonu stál ještě Paul Di’Anno, kterého právě Dickinson v létě 1981 nahradil. A jeho pěvecký debut s Iron Maiden se naopak stal derniérou pro bubeníka Clivea Burra.

Producentem byl zkušený Martin Birch, který se mimochodem deset let předtím podílel na úspěchu alba Machine Head od Deep Purple. Kapela si pro natáčení zvolila londýnské studio Battery. Nahrávat se začalo v lednu 1982, studiové práce skončily o měsíc později.

Budoucí platinová deska se nerodila lehce, skupina pro ni v zásobě neměla žádné písničky, proto je musela urychleně začít psát. V dokumentu Slavná alba k tomu Steve Harris řekl: „K nahrávání prvních dvou alb jsme spotřebovali všechny písničky, takže před tím, než jsme se pustili do The Number Of The Beast, nám už nezbyl žádný materiál.“ Silné skladby se opravdu složit podařilo. Autorsky byl tradičně nejpilnější baskytarista Steve Harris, který je samostatně podepsán pod pěti skladbami a na dalších třech se podílel.

Desku otevírá hřmotná Invaders, která se posluchačům okamžitě zavrtá hluboko pod kůži. Chvilkové zklidnění přinese následující Children Of The Damned, inspirovaná stejnojmenným filmem. Pro mluvené intro do chytlavé jízdy The Prisoner kapela musela požádat o souhlas hollywoodského herce Patricka McGoohana, ten totiž vlastnil autorská práva ke stejnojmennému televiznímu seriálu, z něhož recitativ pochází. To se bez větších obtíží podařilo a výsledkem je parádní hitovka, kterou všichni fanoušci kapely znají.

Písničku 22 Acacia Avenue složil Adrian Smith, hrál ji se svou první kapelou, která se jmenovala Urchin. „Napsal jsem ji někdy v 18 letech a pak na ni úplně zapomněl, nakonec se dostala na platinové album. Neskutečný,“ řekl autor slavné pecky.

Druhou stranu otevírá titulní The Number Of The Beast; producent Martin Birch si na ní dal pořádně záležet. „Čtyři hodiny jsem stále dokola zpíval první verše, byl jsem z toho už dost na nervy, takže ten následnej řev je naprosto spontánní,“ prohlásil Bruce Dickinson o nahrávání písně. Úvodní nezapomenutelnou pasáž do ní načetl rozhlasový herec Barry Clayton.

Následuje další z klenotů alba Run To The Hills, jejíž rytmus připomíná dusot pádících koní vojenské kavalerie. Koneckonců text vypráví o zabrání indiánského území bílými kolonisty, onen rytmus tedy nebyl zvolen náhodně. Run To The Hills je jasná hitovka, proto byla vybrána coby první singl z alba. O tom, že to byla trefa do černého, svědčí skutečnost, že skladba okamžitě vystřelila na sedmé místo britské singlové hitparády.

Pod Gangland je podepsána autorská dvojice Adrian Smith a Clive Burr. Píseň je na The Number Of The Beast jakousi popelkou. Kapelník Steve Harris dodnes lituje, že se místo ní na desce neobjevila Total Eclipse, která skončila na B straně singlu Run To The Hills.

Závěrečná pecka Hallowed Be Thy Name vypráví o posledních pocitech odsouzence na smrt. Tenhle evergreen je dodnes součástí koncertního setlistu Iron Maiden.

K celosvětovému úspěchu desky přispěl také ikonický obal, jehož autorem je tak jako v případě předchozích dvou alb výtvarník Derek Riggs. Ústředním motivem je maskot kapely Eddie, který pomocí vodicích provázků ovládá ďábla, ten zase ovládá Eddieho. Není tak jasné, kdo kým manipuluje. Zajímavostí je fakt, že původní barevné provedení oblohy mělo být ocelově šedé, ale vinou chyby v tiskárně byla výsledná podoba oblohy modrá.

Mistrovské dílo, kterým The Number Of The Beast bezesporu je, nevyvolalo pouze nadšené reakce. V Americe byla kapela obviněna ze satanismu a její desky byly ortodoxními náboženskými organizacemi ničeny. Nejprve šlo o pálení vinylů. Poté někdo přišel s myšlenkou, že dým z ďábelské hudby může lidi otrávit, proto později došlo na rozbíjení desek kladivem.

A jaký že měli Iron Maiden ohlas v tehdejším Československu? Profil kapely vyšel v Melodii 2/1983, napsal ho Jaromír Tůma a můžeme se v něm dočíst: „Teprve album The Number Of The Beast z března 1982 ukázalo, jakým přínosem pro skupinu je místy zborcený, místy prorocký hlas Bruce Dickinsona.“ (Sic!)

Protože samostatnou recenzi se autoru článku v československém dobovém tisku nepodařilo dohledat, dejme slovo renomovanému hudebnímu publicistovi Petru Korálovi, aby se podělil o své dojmy z alba: „Shodou okolností byla deska The Number Of The Beast první, co jsem od Iron Maiden slyšel. Pro mě jde o absolutně nejlepší jejich nahrávku. Je zásadní po všech směrech. Miluju Run To The Hills, moc se mi líbí její text. Druhou mojí oblíbenkyní je titulní The Number Of The Beast. Z mého pohledu je tahle deska etalonem heavy metalu,“ říká známý novinář.

www.ironmaiden.com

DALŠÍ RETROCENZE