METAL FACTORY – Defeat All
Vlastní náklad / 55:30
Ostravští Metal Factory jsou na tuzemské scéně hodně čerstvým jménem. Jinak je ale na tom samotná sestava. ‘Kluci a holky‘, ač stále pořád mládežníci, už nějaké zkušenosti rozhodně mají. Ostatně takové kapely jako Salamandra, Ahard nebo Trezor metalovým fans určitě něco napoví. Nyní ale nastal čas otevřít novou ‘metalovou továrnu‘ a téměř po roce, kdy se začaly šířit zvěsti o tomto novém spolku, si konečně můžeme poslechnout ucelený komplet jejich aktuální tvorby.
Ještě před samotným datem vydání debutu Defeat All (22. 2. 2022) skupina své netrpělivé příznivce zásobovala hudebními ukázkami v podobě video singlů Dirty Game, Live Your Dream, Infection With Relief a titulní Deafeat All, který dal nakonec i název aktuální novince. Všechny čtyři skladby samozřejmě na desce nechybí, navíc je doplňuje dalším osm nových autorských kousků, takže porce muziky na úvodní počin je vskutku hodně slušná, což patrně svědčí o skladatelském přetlaku všech zúčastněných. Popravdě řečeno, v poslední době mají všechny kapely prostoru pro psaní více než dost.
Někdo se s volným časem popasoval dobře, někdo moc ne, ale jak jsou na tom samotní Metal Factory? Hned zkraje mohu říct, že patří právě do té první kategorie. Po celou dobu poslechu je jasně slyšet, že zde nic neodflákli a snažili se každý song dotáhnout do nejmenších detailů. Téměř vše do sebe hezky zapadá a posluchač tak nemá pocit, že by tu bylo něco navíc, nebo naopak něco chybělo. Každé kytarové sólo nebo riff – a není jich zde zrovna málo –, údery bubnů, dunivé tóny baskytary, vokální linky či decentní klávesové podkresy zde mají své přesné místo. To dělá z nahrávky velice komplexní záležitost, která ani s opakovaným poslechem nijak neuvadá.
Metal Factory na nahrávce přímo kopírují název stylu power metal v tom pravém slova smyslu. Zejména kytarové riffy jsou v tomto směru opravdu hodně ‘silné‘ a stydět by se za ně nemuseli třeba ani sekerníci z Primal Fear. Je to prostě podobná kytarová řežba. Kdo miluje ten jejich sound, zamiluje si i Metal Factory. Nicméně MF mi přijdou o maličko modernější, zejména ve skladbách s pochodovějším rytmem, jako například v již zmiňované Dirty Game nebo hned v následující Wicked Delusion, kde úderné riffy s nekompromisně přesnou rytmikou pěkně ‘vraždí‘. Podobně si ale fans budou určitě užívat i No One Knows, možná budoucí hit kapely, který by neměl chybět v koncertních setlistech.
Občas se na desce rozpoutá i pěkná powermetalová divočina, jako třeba v našlapané Immortal Combat nebo Voice From Within, ta bude metalheads také hodně šmakovat. Ale aby to nebylo komplet moderní, propašovali třeba do Infection With Relief i prvky rock’n’rollu. Možná poněkud mimo, a snad i navíc, je zde předposlední věc Old Days, která mi notně připomíná jednu starou pop-rockovou vykopávku, jejíž název si teď ale nemůžu vybavit. A není to jen tím, že se jedná o pomalejší skladbu, třeba Compunction je rovněž pomalá, ale přitom skvělá a svěží. Old Days je prostě taková okatá vzpomínka na ‘staré dny‘.
Trošku vždycky trnu, když slyším v metalové kapele ženský vokál. V poslední době jdou dívky či ženy víceméně po dvou cestách – Nightwish a Arch Enemy –, případně se snaží najít nějaký šedivý, opravdu ne zlatý, střed. A Metal Factory mají zpěvačky rovnou dvě… Jenže Pavlína Mochová a Zuzana Batková to uchopily za zcela jiný konec. Pochopily, že dávat do hlasu něco, co jim není zrovna vlastní, opravdu nemá smysl. Jejich výrazy zní přirozeně, a to se fakt hodně dobře poslouchá. Nic expresivně přepáleného ani přeslazeného. Tu a tam si možná v některých zabarveních vybavím Sandru Nasic, snad i Martu Gabriel nebo dokonce Kaie Hansena, což je ovšem třeba brát trochu s rezervou, ale i tyhle paralely působí také tak nějak nenuceně a pro ucho příjemně.
A jak už jsem naznačil, Metal Factory neodflákli vůbec nic, takže i celkové vizuální zpracování CD vypadá hodně zajímavě. Industriální fotky – předpokládám, že se jedná o Dolní oblast Vítkovice – k názvu kapely dokonale sedí. Na druhou stranu název desky zní možná trochu troufale, ale kdo ví, třeba jednou opravdu ‘všechny porazí‘. K širší pozornosti metalových fans mají ale svým debutem nakročeno velice dobře.
Jiří Olszar
www.facebook.com/MetalFactoryOfficial
- NASTY RATZ – Third Cut
- PETER AMES CARLIN – Bruce
- JUDAS PRIEST – Invincible Shield
- IVAN HAJNIŠ – Není všechno zlato, co se třpytí
- BRUCE DICKINSON – The Mandrake Project
- THE ROLLING STONES – Hackney Diamonds
Views: 1097