Do hudebního nebe odešel ‘nemoderný chalan’ Miro Žbirka

Text: Jiří Olszar
Foto: Jiří Olszar

Není to tak dávno, co populární zpěvák, hudebník, skladatel, textař a moderátor MIRO ŽBIRKA oslavil v pražské O2 areně 40 let aktivního působení na hudební scéně. Letos 21. října pak měl oslavit v Lucerna Music Baru své 69. narozeniny a dvacetileté výročí od vydání Modrého alba, ale kvůli onemocnění musel koncert nakonec zrušit. Bohužel jeho přesunutí již nebude možné, neboť ve středu 10. 11. 2021 legenda československé hudební scény opustila tento svět, aby mohla objevit svou vlastní Atlantidu…

Svou profesionální hudební kariéru odstartoval s legendární kapelou Modus, kde se po návratu v roce 1976 setkal s Marikou Gombitovou a Jankem Lehotským a spolu s nimi vyhrál hudební soutěž Bratislavská lyra s písní Úsmev. Později se ke skupině přidal baskytarista Laco Lučenič a bubeník Dušan Hájek, se kterými následně Miro založil populární rockovou skupinu Limit. Po odchodu z Limitu se vydal na úspěšnou sólovou dráhu. Během ní se stal velice populární a v roce 1982 pokořil jako teprve druhý zpěvák v historii (po Waldemarovi Matuškovi) Karla Gotta v anketě Zlatý slavík. Miro Žbirka byl i známým moderátorem. Mnozí si jistě pamatují například jeho porevoluční hudební pořad Rhytmick. V dnešních dnech měl na ČT art pořad Doupě Mekyho Žbirky.

Ve své tvorbě se často jako ‘nemoderný chalan‘ vracel ke starší hudbě, zejména ke svým milovaným The Beatles, kteří jej do jisté míry ovlivnili. A byla to právě hudba legendárních ‘brouků‘, kterou kdysi v začátcích jako mladík přehrával na kytaru svým vrstevníkům. Láska k The Beatles jej ale nikdy neopustila, a tak k jeho osobním životním vrcholům patřilo setkání s Paulem McCartneym anebo nahrávání v pro The Beatles přímo ‘domovském‘ studiu Abbey Road. Miro Žbirka zde natočil dvě alba, včetně toho posledního z roku 2018 s názvem Double Album. Bohužel žádné další nové písně už z jeho úst neuslyšíme.

U poslechu jeho starých hitů se ale jistě mnohým z nás objeví na tváři při vzpomínkách Úsmev, což je určitě dobře, protože „Úsmevom sa dá vyriešiť mnoho problémov,“ jak uvedla Marika Gombitová v reportáži po úspěchu na Bratislavské lyře 1977. A přesně tak by si to určitě přál i samotný Miro Žbirka, který vždy bral svou hudbu především jako poslání, kterým rozdával svým posluchačům hlavně radost. Nikdy se z něj nestala ‘hvězda‘ v tom pravém slova smyslu. Vždy zůstal lidský, skromný a svůj, jak ve vzpomínkách potvrzují nejenom jeho hudební kolegové, ale i fanoušci a jeho blízcí. Takových ‘hvězd‘ je opravdu málo, a o to smutnější jsou podobné ztráty. Hvězda Mira Žbirky bude ale zářit na hudebním nebi stále jasným světlem…

DALŠÍ ROCK HEAVEN