Rockeři v Orlové po dvou letech opět pomáhali dětem

28. srpna 2021, Orlová, areál Letního kina

Text: Jiří Olszar
Foto: Jiří Olszar

Charitativní festival Rocktherapy se po loňské vynucené pauze vrátil zpět do areálu Letního kina v Orlové. Příznivci rocku a metalu se tak konečně opět dočkali své oblíbené akce, kde se již tradičně stávají nedílnou součástí celého dění. Jak už charakter festivalu napovídá, právě fanoušci se srdcem na pravém místě patří spolu s pořadateli a vystupujícími kapelami neodmyslitelně k této benefiční události.

Letošní ročník s podtitulem ‘Hudbou na pomoc dětem s mentálním onemocněním‘ si už loni vybral tři děti, respektive tedy dvě děti – Michala Ondrůše a Dominika Kovaříka – a Kamilu Fábryovou, která mezitím trochu ‘zestárla‘ a stala se mladou patnáctiletou slečnou. A právě Kamila a Dominik (Michal se kvůli nemoci omluvil) se v průběhu festivalu přišli podívat a taky si trochu užít pěknou porci dobré rockové muziky i výjimečně slušného počasí. Ten týden totiž pořád pršelo, ale pořadatelé slíbili, že dobré počasí zařídí, a vážně nekecali. Nebyl žádný pařák, prostě teplota tak akorát, a hlavně ten den nespadla z nebe ani kapka, nepočítáme-li ty z házených pivních kelímků.

Vše bylo tedy ideální, takže olomoučtí PERSEUS mohli zvesela odstartovat 12. ročník Rocktherapy. Návštěva byla zatím slabší, ale protože se začínalo těsně před 13. hodinou a mnozí ještě ‘vyklusávali‘ sobotní oběd, dal se příchod většího počtu návštěvníků teprve očekávat. Ti, kdo s včasným příchodem zaváhali, přišli o hodně solidní porci klasického heavy metalu, navíc v podání velice zkušených muzikantů. Vzadu to celé jistil bezchybný motor kapely Zdeněk Pradlovský, jinak také člen thrashmetalových Shaark a nově i Citronu. Naprosto skvělí byli oba sóloví kytaristé – Honza Krmela a Jirka Ambros. A v čele stál samozřejmě frontman Mirek Spilka se svým krásně nakřápnutým chraplákem. Ten ještě pamatuje éru kapely Calibos, respektive Calibos M. S., kterou připomněl třeba ve skladbách Plameny nebo Železní ptáci. Už pod jménem Perseus vydali desku Říše vlků, z níž vytáhli například song Hraběnka Báthoryová či metalově skvěle našlapanou věc Kříže na obzoru, trošku připomínající starý Vitacit. V samotném závěru došlo i na ochutnávku připravované desky Mor v podobě skladby Zůstat a stát, a určitě je nač se těšit. Na přídavek už nezbyl čas, neboť Zdeněk Pradlovský spěchal na další kšeft až ke Kyjovu.

Po vydařeném úvodu už si to na pódium namířili havířovští SOLAR SYSTEM. Moderátor Lukáš Hudeček sice vtipně uvedl, že kapela bude možná potřebovat nějakou tu solární energii ke své produkci, ale nakonec to byli právě samotní Solar System, kteří vysílali svou energii do lidí. Těch už začalo pomalu přibývat, a mohli si tak vychutnat úvodní Do měsíčních hor a Pojď se proletět, čímž si kapela odbyla představení svých dvou alb Synchronicita (2020) a Atlantis (2015) a mohla se už plně soustředit na svůj set. Fanoušci se mohli proletět i na planetu Kepler 186-f, aby poznali místo, kde by se mohlo žít lépe než tady. Ale věřme, že zase bude líp. Nechyběla ani klipovka Kusy křídel následovaná starší skladbou Loutka, která byla rovněž zfilmována. Nadechni se – jak aktuální název pro dnešní dobu, kdy byl národ Zrazen. Finálovka Zastav to zastavila pěkně rozjeté vystoupení, kde smělejší fans vyzkoušeli i své hlasivky. Tím se skupina s publikem rozloučila, aby uvolnila místo dalším účinkujícím.

Zatímco jsou Solar System u místních příznivců heavy metalu již dobře známou partou, trochu pochybuji o tom, jaké byly jejich znalosti o slovenských SIGNUM REGIS. Když totiž zpěvák Jota Fortinho uváděl jednotlivé skladby anglicky, z publika se mu dostávalo zpět, ať mluví slovensky. Samozřejmě nešlo o nějakou rádoby egoistickou pózu. Jota je totiž Brazilec a se Signum Regis to bylo jeho první vystoupení u nás; a pokud jsem dobře rozuměl, tak i první koncert vůbec. Takže slovenštinu po něm vážně nikdo nemohl chtít. Sám to pak na Facebooku uvedl na pravou míru. Omlouvat se ale vůbec nemusel, protože za něj hovořil jeho zpěv a ten byl vynikající. Za sebou měl ale i výborné spoluhráče, o které se mohl beze strachu opřít. Filip Koluš a od loňska nový člen Majo Sucháň, to byla skvělá kytarová dvojka, která si i přes krátký čas k sobě bezvadně sedla. Setlist představoval ukázky zejména z posledních nahrávek – řadovky The Seal Of A New World (2019) a EP Flag Of Hope (2020) –, na kterých se podílel právě už Jota. Z EP vytáhli například výbornou a našlapanou skladbu Given Up For Lost, což je vlastně původní skladba Once Given Up For Lost od Vindex. V tomto případě se ale nejednalo přímo o cover, neboť většina členů Signum Regis hraje právě i ve Vindex. Tohle byl spíše přímočařejší kousek v jejich setlistu, jinak byla hudba SR pěkně propracovaná a progresivní. Ke starším písním se moc nedostali, výjimkou byla hned úvodní Through The Desert, Through The Storm, titulní věc z EP Through The Storm.

V přestávce se na pódiu objevil hlavní pořadatel Ivan ‘Jeki‘ Jekielek, jinak kytarista skupiny Ahard, a místostarostka města Orlová Naděžda Kubalová, aby připomněli význam celé akce a poděkovali všem, kdo ji přišli podpořit. ‘Jeki‘ navíc pronesl krásnou myšlenku: „Zapomeňte na covid, očkování a další kraviny a pojďte se bavit!“ Možná to slyšeli i další lidé v přilehlém okolí a areál se začal čím dál více plnit. Paní místostarostka pak jen doplnila, co už je nějakou dobu všeobecně známo, že ač jsou rockeři schovaní za drsnou slupkou, uvnitř to jsou lidé s velkým srdcem a otevřenou dlaní, což se ještě v průběhu, či spíše v závěru, festivalu jen potvrdilo.

Po přestávce přišla na řadu další slovenská kapela WITHIN SILENCE. Podobně jako v případě Signum Regis i tuhle partu představil moderátor jako zahraniční, což samozřejmě česko-slovenští rockeři vnímají přece jen trochu jinak. Role moderátora se ale zhostil velmi dobře, měl všeobecný přehled, stihl pořídit i bezvadnou fotodokumentaci a zejména se ukázal jako výborný licitátor. K tomu ale později. Within Silence mezitím rozjeli svůj powermetalový set a hned zkraje představili dva nové členy – bubeníka Petera Plevu a kytaristu Maja Gondu, jinak oba působící i v kapele Anthology. Sem tam bylo slyšet, že spolu nehrají moc dlouho, ale žádná tragédie to nebyla, spíše naopak. Vystoupení to bylo sympatické a jistě potěšilo třeba příznivce takových kapel jako Helloween nebo Stratovarius. Zpěvák Martin Klein tomu pro změnu dodával i trošku maidenovský nádech. Na kontě má skupina dvě alba a hned v úvodu připomněla to aktuálnější Return From The Shadows poněkud epičtější skladbou Heroes Must Return. Nezapomněli ani na samotné děti, kterým byl festival věnován, a poslali jim doslova světlo do jejich srdcí v podobě písně Children Of Light. Starší kousky z předchozí desky Gallery Of Life zazněly hlavně v závěru. Všichni se tak mohli třeba projít rájem s Road To The Paradise, aby se pak WS ‘tiše‘ rozloučili hitovými ambicemi nabitou Silent Desire.

Ještě krátce před festivalem byli FORREST JUMP poslední potvrzenou kapelou a hned v úvodu, kdy se do ochozů rozletěly první tvrdé tóny – shodou okolností z ukázky nové tvorby –, bylo jasné, že tohle byla ze strany pořadatelů trefa do černého. Dost by jim slušel i pozdější čas, ale i tak si je všichni přítomní patřičně užívali. FJ už dávno nejsou kapelou, která by byla známá jen v okolí svých rodných Bučovic. Své fanoušky mají po celé republice, což bylo vidět i zde, kde se místo před pódiem i v ochozech kina už pěkně zaplnilo. Mimochodem novinka z připravovaného alba naznačila, že připravovaná deska bude zřejmě zase pěkné Maso, ale to trošku předbíhám… Chybět ale na ní nebude již klipově představená skladba Uprostřed magnetických polí, která zde v úvodu rovněž zazněla. Kromě nových songů skupina představila i nového mladého kytaristu Nikolase Cejnka, který se ukázal jako velký talent a výborně doplňoval svého zkušenějšího kolegu Míru Kosu. Ne až tak novým členem (od roku 2019) je bubeník Láďa Jandrt (ex-Bad Face). Skupina má vyloženě dobrý čich na výborné muzikanty a Láďa je vskutku velmi dobrý ‘dělostřelec‘ a spolu s baskytaristou Markem Loučkou drželi tuhle místy hodně divokou smečku pěkně na uzdě. Hodnotit výkon frontmana Pepy Michálka je zřejmě zbytečné, podobně jako napsat, že byl nejlepším vokalistou celého festivalu. Své kvality ostatně potvrdil třeba v drsnějších věcech DNA nebo Z pijavic či jen o maličko uhlazenějších písních 160628 či Kdo hlídá hlídače. Možná stojí za zmínku, že účast na podobných akcích není pro skupinu ničím novým, a tak Pepa Michálek nezapomněl poděkovat všem fanouškům za to, že mají podobné smýšlení a přišli v tak hojném počtu Rocktherapy podpořit. Za odměnu pak v samotném závěru dostali už tak trošku avizovanou hitovku Maso.

Volné chvíle využil moderátor k již naznačenému licitování. Součástí festivalu totiž byla i dražba dvou dřevěných, ručně vyrobených křesel a samotný moderátor si představoval vydraženou částku aspoň 10 000 Kč. Ta konečná zřejmě nejen jej příjemně překvapila… To už byl ale čas na další účinkující, kterými byli rovněž velmi populární Brňáci GATE CRASHER. Jejich pódiová show bývá zpravidla velice povedená, což ostatně dokázali i zde před dvěma lety. A opřeli se do toho vskutku pořádně skoro až metalovým flákem Mrazení. Určitě potěšila i singlová hitovka Bestie nebo zamotaný Hlavolam, další připomínka posledního alba mrazení. GATE Crasher výborně využili i zadní projekční panel, kde pouštěli různé video sekvence, které byly pěkně sladěné s jednotlivými skladbami. Scéna byla vůbec hodně dobře připravena. Kromě zmiňovaného panelu byla k dispozici i spousta světel, kouřových i pyro efektů, které kapely různě využívaly. GC mezitím pokračovali s další energickou hitovkou Desetkrát, pěkně šlapající Čas se začít bát nebo melancholičtější Past. Potěšil i baskytarista Michal Macek – ‘nejlepší zpěvák na světě‘, jak jej označil frontman Ondra Novák –, který velmi dobře odzpíval skladbu Laaaska. A aby na ně orlovští fanoušci nezapomněli, rozloučili se stylově skladbou Vzpomínky, dalším hitově nabitým kusem z poslední řadovky.

Jak už bylo naznačeno, Forrest Jump byli původně poslední potvrzenou kapelou. Jenže den před festivalem přišla smutná zpráva z tábora dříve potvrzených polských Oberschliesen. Zpěvákovi Tomaszi Dawidovi zemřela maminka, a tak musela skupina zrušit svou účast. Náhradníci se ale našli velice rychle. Stali se jimi havířovští BASTARD, kterým to jde momentálně naživo velice dobře. Loni vydali dlouho očekávané comebackové album Druhá müza a celý koncert, tak jako samotnou desku, odstartovali pěkně svižným otvírákem Gladiátor, aby hned připomněli i předcomebackovou éru hitovkou Nejsi jediná. A svižně se šlapalo i s tvrdou boogie vypalovačkou Zombie (Market show). Zklidnění přišlo až s písní Osudy, která je na albu uvedena jako duet kytaristy Pavla Škarpy a zpěvačky Lucky Roubíčkové (Black Bull). Bastardi využili toho, že Lucka zrovna přijela z Prahy za svou maminkou do Karviné, a ta bez váhání přijala nabídku na společné vystoupení. Zanechala tedy práce na zahradě, vyměnila holínky za rockerské boty a naprosto skvěle dala všem na odiv svůj úžasný hlas v téhle krásné baladě. Působila přitom nesmírně pozitivně, a to i mimo pódium, kde zářila doslova jako sluníčko, které se ten den přes mraky neprodralo. Pak už se do toho ale začalo zase pěkně řezat v hard & heavy duchu. Setlist patřil především aktuální desce – klipovka Tváře provinilých, hezky skákavá Jenom pocit, hardrocková Klín klínem, nakažlivě šlapající Nakažlivej stav nebo song o eko sračkách Ekoteror. Dobře rozjetá show poměrně rychle utekla. Nastal tedy Nejvyšší čas na rozloučení a všeobecné konstatování, že tohle byla vážně dobrá volba náhradníka.

A nejvyšší čas byl i pro ukončení dražby. První nabídka začínala odpoledne na 2000 Kč, ale ve finále se vyšplhala, i díky dobré práci licitátora/moderátora Lukáše Hudečka na parádních 30 000 Kč! Ivan ‘Jeki‘ Jekielek předal přímo na pódiu obě křesla šťastnému vydražiteli, který se dočkal i zaslouženého bouřlivého potlesku všech přítomných. Mezitím už se ale ‘Jekiho‘ kapela AHARD pomalu připravovala na své vystoupení. A podobně jako Bastard i oni odpálili svou show pěkně zostra skladbou Roj, tedy úvodní peckou z posledního alba Devítka. Tak jako před dvěma lety je i tentokrát doprovodili Démoni cz Orlová, kteří značně vylepšili svou show. Přibylo pyro efektů i samotných postav, které měly vážně skvělé masky. Na scéně se prakticky pohybovali po celou dobu koncertu, a když se na ní sešli úplně všichni, bylo tam docela těsno. Člověk někdy ani nestačil sledovat vše, co se na pódiu dělo, dokonce trochu unikala pozornosti i hudební produkce. Možná by nebylo špatné zkusit třeba vymyslet pro tohle pekelné spojení nějakou speciální delší skladbu, která by byla jen instrumentální, epicky ponurá a vyhrazená přímo pro tuhle hororovou podívanou. Snad i zakomponování příběhu by nebylo od věci. To mi ale jen tak přišlo zrovna na mysl. Kdo stíhal vnímat i muziku, mohl si vychutnat třeba další heavy kousky z poslední řadovky – Den starý den, Drákula, která tedy do show pěkně zapadla, nebo Poslední dobou. Strach a pořád hitově fungující Dotek dravce pro změnu připomněly předchozí album Freestyle. V samotném závěru dostalo dobře se bavící publikum bonus v podobě skladeb Future World a I Want Out od Helloween. Víc už toho ale Ahard nestihli a museli se rychle sbalit, protože je v úvodu trochu potrápily menší technické problémy, a nechtěli tak zbytečně natahovat domluvený hrací plán.

Ivan ‘Jeki‘ Jekielek ale pódium ještě neopustil a spolu se zástupci města Orlová prozradil částku, kterou se ten den podařila pro děti vybrat. Bylo to krásných 73 600 Kč. Tahle částka se ale ještě po festivalu navýšila o obnos z festivalové kasičky, ve které byl také poslední příhoz z aukce. Celkově se tedy podařilo získat 106 300 Kč, což bylo naprosto skvělé, a myslím si, že všichni byli nadmíru spokojeni. S dobrým pocitem v srdci si tak mohli fanoušci užít i poslední vystoupení celého festivalu.

To patřilo legendární gothicrockové kapele XIII. STOLETÍ, které je letos rovných 30 let. Ta musela také při zvučení řešit nějaký problém, ale jinak je třeba podotknout, že po celou dobu byl u všech kapel zvuk výborný. Nakonec se i v tomto případě podařilo vše uvést na pravou míru, takže i poslední článek line-upu mohl hezky zapadnout do festivalové mozaiky. Skupina vedená zpěvákem, kytaristou, skladatelem, textařem, spisovatelem, básníkem a kdovíčím ještě, Petrem Štěpánem, v úvodu sáhla po relativní novince Frankenstein z poslední stejnojmenné desky. A nejen v této skladbě bylo patrné, jak autor dokáže krásně čerpat ze svého básnického talentu i v samotných textech. Ty byly vážně zajímavě podané a bezvadně sedly i k muzice, která byla sice jednodušší, ale byla chytře, místy i chytlavě napsaná. Prostě to do sebe celkově hezky zapadalo, a tak jsme se mohli třeba toulat svojí samotou v Transylvanian Warewolf. Opojný Absinth koloval v žilách, aby z nich následně uhasil svou žízeň Upír s houslemi – zajímavá dvojice skladeb, kde nebylo potřeba jediného kytarového tónu. Osobně jsem v nich cítil příchuť Sisters Of Mercy. Divoký havran přinesl na svých křídlech hříšnou Justinu a zval všechny, co stáli opodál, na noblesní Karneval. Možná si páni šedých skrání pamatují, že tento song patří svým původem do dílny další legendy Olympic. Naoko se sice XIII. století odporoučelo v závěru z pódia, ale ještě chyběl jeden zásadní kus zrozený někde v Transylvánii. Jako přídavek prostě nemohlo zaznít nic jiného než v krvi ukrytá Elizabeth, která udělala definitivní tečku za letošním Rocktherapy.

Poslední slovo si vzal ještě Ivan ‘Jeki‘ Jekielek, aby všem nejen poděkoval za podporu, ale především aby je ujistil v tom, že další pokračování Rocktherapy určitě bude, a my všichni jen doufáme, že to bude hned v příštím roce, tak jak je to zatím v plánu. Jak už se stává v Orlové pomalu tradicí, i letos se hned po festivalu objevily nějaké stížnosti, přestože se hrací čas přetáhnul jen o pár minut. Ale holt i takoví jsou lidé a dost možná ani nechápou důležitost podobných akcí a potřebu aspoň jednou v roce si hezky provětrat hlavu. Nebo snad jen závidí, že se festival tak bezvadně povedl a mohl potěšit tři vybrané děti? To se zřejmě nedovíme, ale konstatovat určitě můžeme, že už teď se všichni těšíme na další ročník.