Baška ožila extrémně pohodovým Harryfestem

30.–31. července 2021, Baška, areál Hospody U studny

Text: Jiří Olszar
Foto: Jiří Olszar

V Bašce u Frýdku-Místku to minulý víkend pěkně hudebně žilo. Někdo se mohl zajít podívat na Lucku Bílou, DESmod nebo Slzu, příznivci tvrdého metalu, hardcoru a grindcoru si to pro změnu namířili do areálu Hospody U studny, kde proběhl už šestý ročník drsného Harryfestu. A je tak trochu i logické, kam zamířil redakční tým RockShocku. Během dvou dnů se zde představilo celkem šestnáct kapel především drsnějšího metalového rázu a některé z nich můžeme právem nazývat legendami. Byly zde ovšem i takové spolky, které se z temného podzemí teprve derou na svět.

Pátek 30. července 2021

Celý festival odstartovala bohumínská kapela 128 POSLEDNÍCH a nebyla vůbec poslední, na kterou si lidi bezvadně zapařili, přestože se v tu chvíli letní slunce pěkně opíralo do asfaltové plochy před pódiem. Ostatně šikovné děti se stříkacími pistolkami nás tu a tam pěkně zchladily, takže pohoda. 128 posledních to nahrnuli do přítomných fans v hardcorovém duchu říznutém punkem, lehce i metalem. Po vzoru The Exploited fuckovali vše, co se dalo. Jejich postoj proti drogám, testům na zvířatech či koronavirové masírce zněl zcela jasně. Přestože jsou tedy proti drogám, v závěru se sháněli po nějakém povzbuzení pro bubeníka, který toho měl po téhle svižné jízdě docela dost. Mladí valašští thrasheři REFORE přijeli pěkně nabroušení, navíc s trumfem v rukávu v podobě letošní novinky Built To Nothing. A ta byla hlavní náplní festivalového setlistu. Kapela vznikla teprve v roce 2015, ale za tu dobu neskutečně vyrostla. Dalo by se říci, že předvedla až profi výkon, který byl odměněn snad největší fanouškovskou odezvou a návštěvou pod pódiem. Připomněli i starší EP Social Failure, které naživo vyznělo trochu sepulturovsky. Příznivci thrash metalu chrochtali blahem a ostatní přítomní rovněž, a tak je kapela na závěr odměnila ‘plíživou smrtí‘ od Metalliky.

První polovinu pátečního line-upu uzavírali hodně drsní a pěkně nasraní DEMAGE. Svůj grindcore o životě a smrti místy okořenili deathcorem, deathem a thrash metalem. Výstižně byla věnována skladba Prasečí pochod našim milým politikům, doslova tedy zkurvysynům nahoře. Stručně shrnuto, slušný výplach hlavy, kdy zůstala „lebka bez mozku…“ Zlínští SCABBARD se dají určitě označit za deathmetalovou legendu, ostatně příští rok oslaví už 30. narozeniny. Tahle doba ale byla proložena dlouhou, šestnáctiletou pauzou. V roce 2016 se vrátili zpět, loni vydali comebackové album V říši zla a metalové zlo teď opět šíří i na pódiích. Ze zmiňované desky nezapomněli vytáhnout bezvadný videoklipový kousek Zabil svou duši. Poslední řadovku připomněly i songy Jménem kříže nebo Soudný den, jehož původní verze pochází z roku 1992. Rozehráli natolik energický set, že se elektrárna rozhodla, že jim bude dodávat ‘dietnější‘ proud. Menší problém s podpětím je ale nerozhodil a po krátké pauze navázali tam, kde skončili. Stihli představit i jednu zcela novou vraždící skladbu z připravovaného alba. Příznivci Scabbard se mají nač těšit…

Legenda vystřídala legendu… MELANCHOLY PESSIMISM jsou na tom trochu podobně jako Scabbard. Vznikli rovněž v roce 1992, dopřáli si menší pauzu a také drhnou death metal, i když o něco progresivnější. Comebackové album Democracy War Crusade vydali o rok dříve a právě s ním odstartovali svůj drtící set. Byla to ale jízda napříč všemi obdobími a dostali se až k pravěkému demu Melancholy Pessimism, které vtisklo kapele dnes již kultovní název. Nechyběla ani lidová taškařice Možeš, ale nemosíš… a poděkování všem, kteří pomohli kapele v nelehké době po nedávném tornádovém neštěstí na jižní Moravě. MP se ale slušně otřepali, dorazili do Bašky v plné pětičlenné sestavě a předvedli, že pořádné tornádo lze rozpoutat i na pódiu. Závěr prvního dne patřil ostravským prasákům PURULENT SPERMCANAL. Tahle grindcorová tříčlenná smečka toho má za sebou už taky hodně a je pilná, i co se studiové práce týče. Svou pátou řadovku Remains Of Human Body vydali v roce 2019 a loni se podíleli hned na třech split albech. Přestože hráli jen ve třech, moc místa na pódiu neměli. Děti s pistolkami se proměnily v pořádné pařiče, a to i přímo na stagi. Zpěvák a kytarista Marek Marunič s ohledem na jejich přítomnost proto uváděl songy slušněji než obvykle, takže třeba z Lepší dobrá výtka, jak smradlavá pitka vypadlo jedno slůvko… Zastánci legalizace kanibalismu to ještě v závěru krásně romanticky posrali s Excellent Excrement, protože „kdo zdravě papá, ten zdravě kaká.“ Prostě romantika na dobrou noc.

Purulent Spermcanal si pozvali na pódium všechny přítomné fanoušky, kteří se tam ale logicky nevešli, udělali si památeční foto, a tím byl páteční večer u konce. Někdo ještě pokračoval v popíjení, ti více unavení zalezli do stanů, my ostatní jsme vyrazili domů a těšili se na druhý festivalový den.

Sobota 31. července 2021

Sobotní program startoval už ve 12.15 hod., ale mnoho návštěvníků bylo už dávno na místě. Logicky zde byli všichni, kdo zůstali přes noc. Někteří zřejmě přetáhli policejní hodinu až do rána, což se podepsalo i na jednom nepříjemném incidentu. Jedna holčina nezvládla alkoholový nápor a odnesla to rozbitou hlavou. Dokonce musela přijet i záchranná služba, ale údajně se jednalo jen o lehčí zranění. Takže hned zkraje druhého dne trošku nepříjemná záležitost, ale naštěstí jediná během celého festu.

Ostravští KAZGAROTH byli první, kteří začali v sobotu sypat do zatím trochu prořídlého publika své metalové tóny. Trošku je pozlobily samply, takže museli svůj set znovu rozjet. Na kontě zatím mají jediné oficiální album Horn Of Oblivion, ale na začátek si připravili novější věci, jako třeba skladby Damnation nebo Immolation. Představili i novou posilu v podobě zpěváka Tomáše ‘Gulana‘ Kulhánka (jinak kytarista metalcorových Newspeak). Z jeho projevu bylo patrné, že ještě není zcela sladěn se skladbami. Drsnou polohu zvládal v pohodě, ale čisté, melodičtější pasáže už tak stoprocentní nebyly. Jinak se skupina prezentovala poměrně zajímavou muzikou postavenou na melodickém death metalu. Ten místy ‘osolili‘ skákavějším metalcorem či atmosférickým folk metalem. Pěknou goregrindovou taškařici pak naservírovala patologická úderka HYSTOS z Nového Bydžova, přestože tedy ani jeden člen z tohoto města nepochází. Kytarista Emmanuel Guerrero (ex-Armada) je dokonce původem z Mexika. Kapela si nedávno splnila sen, když vystoupila na Obscene Extreme, a dobře naladěna přijela i do Bašky. Byla to hodně divoká i veselá jízda. Neskutečně dobře naladěn byl právě kytarista Emmanuel, který rozdával úsměvy a pozitivní energii na všechny strany. Úsměvné byly i některé songy, zejména ty o lásce, kde se to hemžilo genitáliemi a poševními výtoky. Možná si přišly na své i děti s pohádkovými songy (Od)Červená Karkulka a Honzíkova cysta. Jednoznačnou hitovkou se ale stala pětivteřinová rubanice Křeč, kterou zahráli snad čtyřikrát. S touhle bandou se prostě nudit nedalo.

Ostravští KHATANO se s tím vůbec nemazlili. Moc toho nenakecali a s úvodní Kill přímo definovali, co se zde bude odehrávat. Nekompromisní death/hardcorový mazec okamžitě nakopl přítomné maniaky, kteří vytvořili sice skromnější, ale o to divočejší circle pit. Provětrávali zejména songy z prvního dema, třeba těžkotonážní Hell nebo zběsilou My Life, ale došlo i na novější singl Svoboda, kterým tak trošku předběhli dobu, když jej vydali v roce 2018… Tady byla ale svoboda naštěstí v pořádku a všichni si užívali festival plnými nádechy. Jen jeden šílenec se zde na chvíli promenádoval s respirátorem a podle jeho vzezření jsem tipoval, že ze svých vysoce povytažených tesilek vytáhne Strážnou věž. Asi mu ale tahle produkce nešmakovala, tak se zřejmě odebral na druhý břeh, tedy na druhou baškovskou akci. Kapely na Harryfest dorazily z různých koutů (federální) republiky, thrash/deathoví KOLOSS konkrétně z Prahy. Už to vypadalo, že svůj koncert nestihnou, protože pojem rychlostní komunikace (rozuměj dálnice) už dávno vzal za své. Naštěstí to ale vyšlo, takže si návštěvníci mohli užít i trochu propracovanější a progresivnější muziku. Dokonale provětrali dva roky starou řadovku a zároveň debut Reborn, kde nechyběla ani nejstarší internetově prezentovaná skladba The Point Of No Return. I Koloss stihli během hraní upozornit na dovezený merch, jen upozornili, že igelitky už rozebrali důchodci. Jejich tempo je holt vražedné. Bylo sympatické, že zde Koloss zůstali až do samotného závěru a užívali si vystoupení dalších kapel.

A užili si určitě i vystoupení následujících COLP z Českých Budějovic. Ti, znalí poměrů na dálnici, vyrazili raději s dvouhodinovým předstihem, což se vyplatilo, a měli tak čas na přípravu i pokec s kamarády, které dlouho neviděli. Těsně před Harryfestem vydali nové EP COLP 21, ze kterého hned vystřihli djentově laděnou One. Jsou to holt ‘djentlemani‘, kteří umí zabrousit i do metalcorových vod. Důkazem budiž třeba Here We Are z desky Phase #12 nebo starší kus Fuck The Parents. Šlapalo jim to bezvadně, takže spokojenost na obou stranách. Zatímco Colp je už letitá parta muzikantů, grindcorový projekt KOŽIS je zcela nové jméno na hudební scéně a koncert na Harryfestu byl jejich premiérovým živým představením. I když je tedy kapela hodně čerstvá, o nějaké muzikantské nýmandy se v žádném případě nejedná. Kytarista Kožis po dlouhé pauze pořádně potrénoval, bubeník Kuba Harabiš už nějakou dobu tluče u Soul Massacre a stále mladý, ale o to zkušenější baskytarista a zpěvák Pedy momentálně působí ještě v Antigod, Dead Carnage a Disfigured Corpse. Z pódia se linul přímo grindový bordel, který měl ale hlavu a patu a navíc to vše znělo, jako by spolu hráli minimálně deset let. Neznaje skladeb, nemohli jsme posoudit, zda došlo k nějakým chybičkám, ale třeba bubeník Kuba vypadal, že je ve velmi dobré formě, takže příznivci Soul Massacre se už mohli pomalu těšit na poslední set tohoto festivalu.

Pro mnohé byla možná poněkud zvláštní kombinace rapu a hardcoru, ale v hábitech zahalení TRÜSTÄN TRÖY – TISÍC VÜNÍ BOLESTI se do toho opřeli bez obav, přestože místo před pódiem nebylo tak zaplněné jako v předchozích případech. Upřímně řečeno, ani mě to naživo nijak neoslovilo. Při poslechu ukázek na Bandzone to ale v některých případech vůbec neznělo špatně, řekl bych, že dokonce zajímavě, někdy i správně ujetě. Tahle muzika potřebuje ale k živé produkci perfektní nazvučení, což se bohužel v tomto případě nekonalo. Samply, na kterých je muzika hodně postavena, tak nějak vyšuměly do prázdna a kytara se zpěvem už to moc nezachránily. To slovenští ‘trhači‘ ČAD měli pod pódiem zase pěkně plno a rušno. Opět se vytvořil circle pit a někteří borci se pokoušeli i o stage diving. ‘Chytačů‘ ale nebylo moc, takže v momentě, kdy se rozhodli skákat dva fanoušci najednou, byl trochu problém. Kytarista a zpěvák Pišta Vandal ale stíhal i během hry a zpěvu varovat slovy „Chytajte ho!“, aby si někdo nenamlátil hubu. Setlist představoval průřez takřka celou diskografií, nedošlo jen na starší věci z prvních dvou alb. To poslední Zabi ma připomněli skvělou thrashcorovou vypalovačkou Ľudia smrdia, neméně nadupanou Mŕtvi okolo mňa nebo o něco rozvážnější Zbojnícke móresy. Zbojnická nálada panovala i během starší hitovky Rabovačka. Kapela odkojená bryndzou a žinčicou se rozloučila slovy „Ideme to zajebať a ideme do piče“ a zajebali to nekompromisní vypalovačkou Sekery a budzogáne.

Čad zahráli skvěle, ale titul za nejlepší předvedenou show si odnesli brněnští MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOUR OF QUEER DECAY. Hudebně to samozřejmě šlapalo bezvadně, protože tahle death/grindová sebranka je na scéně už od roku 1996, a zkušeností má tak na rozdávání. Bezkonkurenční ale byli hlavně v pohybu na pódiu i mimo něj. Kytarista Motorak dokonce během produkce vyběhl skoro mimo areál. Dávali do toho opravdu maximum a ze samé extáze padali do kómatu. V jednu chvíli byli na zemi všichni, tedy kromě bubeníka. Mezi mozky devastující pecky vtěsnali i jeden hip-hopový kousek. Tedy tak jej kapela označila, ale vzhledem k jeho mathcorovému vyznění si troufám tvrdit, že by se z něj hopeři pěkně připosrali a při skákačce Devolution by jim pak ‘koblihy‘ padaly přímo z nohavic. Mincing Fury to tedy krásně zuřivě rozemleli, ale fanoušci areál ještě zdaleka neopouštěli, protože je čekal masakrální deathmetalový pamlsek v podobě havířovských SOUL MASSACRE. Ti už zanedlouho vypustí do světa prostřednictvím Pařátu svou novinku Despair Of Human Being a notný kus z ní ukrojili i pro tento koncert. Ukázky chutnaly náramně a jako prdel na hrnec do nové muziky padl i neurvalý projev nového vokalisty Štěpána (ex-Antigod, ex-Ill Crow, ex-Koloss). Docela náhoda, že se vrátil ze světa zrovna ve chvíli, kdy kapela hledala nového křiklouna. Všechno tak do sebe hezky zapadlo a zanedlouho se dočkáme vydání patrně nejlepšího letošního deathmetalového počinu u nás. Během koncertu se moc nekecalo, ale v závěru se snažil frontman ze všech přítomných vyždímat poslední zbytky sil povzbudivou hláškou: „Tak se pojďte domrdat!“ Fans to vzali vážně a ještě si dokonce vyřvali dva přídavky.

Poslední dva fláky od Soul Massacre udělaly definitivní tečku za 6. ročníkem Harryfestu. Ten lze rozhodně označit za velice povedený. Pro nás to byla první návštěva a spokojenost byla velká. Člověk si mohl dopřát jak něco nového, tak i klasického. A ač byla hudební produkce místy i dost extrémní, ze všech zúčastněných vyzařovala dobrá nálada a pohoda, a užilo se i dost legrace. Bylo zřejmé, že sem hodně návštěvníků jezdí pravidelně a vytvořili si z Harryfestu doslova rodinnou akci. Fajn byl i samotný areál. V občerstvovací zóně bylo poměrně dost míst k sezení i ve stínu, kdo měl chuť, mohl posedět i v prostorné restauraci. Hned za plotem areálu je i přehrada, takže těla rozpálená sluncem i metalem se dala příjemně zchladit. Kdo zrovna nemusí nějaké monster akce a miluje tvrdší muziku, tomu lze Harryfest jen doporučit.