Ingott a Menhir otevřeli v Ostravě brány pekelné

29. února 2020, Ostrava, Barrák

Text: Jiří Olszar
Foto: Jiří Olszar

Ingott a Menhir si na únor a březen naplánovali tři společné koncertní zastávky a na cestě mezi nebem a peklem zavítali i do ostravského klubu Barrák. Sobota a volný víkend, toť ideální kombinace vyrazit někam za dobrou muzikou; a nebyl jsem sám, kdo takto podobně ten den smýšlel. Mé úvahy sdílel třeba i Martin Bílek alias ‘Bilos’ z ‘ostrafske mlatičky’ Malignant Tumour, který také přišel obě kapely podpořit a jeho jméno zaznělo z pódia i během koncertu Ingottu; ale k tomu později.

Úvod večera patřil ‘hostům’ z Českých Budějovic, hard & heavy úderce MENHIR. Hostům z toho důvodu, že pro Ingott je Ostravsko stále takovým druhým domovem, na což se rovněž později vzpomínalo. Přestože Menhir staví muziku na hardrockových základech, s chutí dokážou popustit uzdu svým tvrdším choutkám a dávají k dobru i nějaké ty ‘metály’. Třeba hned úvodní Dr. Jekyll & Mr. Hyde byla hodně nabroušená, byť v pomalejším tempu s vygradovaným refrénem. Parádní jadrný zvuk hned od startu dal vyniknout všem nástrojům, což o nějaký ten level zvedlo tvrdost proti studiové nahrávce, v tomto případě Časové vlny z roku 2012, ze které byla vytažena i následující podobně laděná pecka Rytíři. Zpěvák a baskytarista R. Ch. hned zkraje raději představil kapelu, aby nedošlo k mýlce, když se na pozadí skvěla plachta s logem Ingott. Takový hudební negramot se ale určitě v klubu nenašel, aby nevěděl, která bije. Ovšem místo před plachtou bylo očima i ušima sledované snad více než dění v ‘přední linii’. Za zdánlivě obří bicí soupravou se skoro až nesměle schovávala mladičká a postavou i drobná bubenice Aneta Králová. Slyšet ji bylo ovšem parádně a hromadu činelů, přechodů i dva kopáky dokázala beze zbytku využít.

Celý koncert jako by se nesl v duchu názvu zmiňované desky, neboť poskládaný setlist se unášel na ‘časových vlnách’, které mapovaly všechna čtyři dosud vydaná alba. Do boje tak vytáhli Žoldáci z debutu Rány osudu nebo opět drsnější věc Vstávej, kde se dobře bavící publikum mohlo zapojit i pěvecky. A šlo mu to velmi dobře. ‘Složité’ „hej hej hej” zvládli všichni na jedničku. Minulou desku Proměna připomněli skladbou Výčitky, která udělala prostor pro představení aktuální novinky Na křídlech spásy. Kriminál nakráčel přímo v pochodovém rytmu, aby na něj navázala motorkářsky laděná Sex, oil, adrenalin s dalším poměrně chytlavým refrénem. Jak prozradil R. Ch., každá ze skladeb v sobě nese nějaký příběh, a třeba další nová věc Jak dlouho ještě je o přírodě. Ekologickou myšlenku ale ‘gretovsky’ neznásilnili, jen poukázali na to, co je důležité. Na křídlech jsme se pak přenesli až k zasněné akustické vložce Sny, abychom následně pěkně hustě docválali do cíle s výbušnou Gamer a těžkotonážní Síla z nás nás nepřesunula „mastnou tyčí do Kolbenky”, ale k dalšímu sborově ‘těžkému’ refrénu „na na ná ná ná na na na náááá, na na ná” a vlastně i k samotnému konci. Menhir tímto zároveň i poděkovali všem přítomným, že tu sílu z nich pěkně načerpali, ale nutno podotknout, že totéž posílali i zpět z pódia. Tohle byla vážně pěkná energetická přestřelka.

Na cestě do nebe stavil jsem se v Ostravě. Tak nějak by mohli INGOTT ten večer parafrázovat svou loňskou novinku Na cestě do nebe stavil jsem se v pekle. A pekelnicky začalo i samotné vystoupení. Na červenými světly osvětlené pódium nejprve vstoupil samotný ďábel, aby pak za ním naskočila čtveřice muzikantů a ukázala, jak to vypadá, když „nemůžou vyhnat peklo z chlapa”. A to už začala padat do publika lavina žhavého kamení v podobě úvodního songu Reje pekel. V krásně zpracovaném klipu kapela podepsala smlouvu se samotným Luciferem a frontman Jura Šperl byl dokonce obdařen i kouzelným kožichem, podobně jako Petr Máchal v kultovní čertovské pohádce. Jak jinak si totiž vysvětlit, že skládá tak bezvadnou muziku a píše skvělé texty? Obě comebackové desky byly víceméně rovnoměrně protěžovány, takže nechyběly třeba hardrockově laděná Posledního kousne pes nebo metalově nadupaná Svět morduje svět z alba Charon. Mezi nimi Jura Šperl mimochodem připomněl další koncert v Ostravě, který se bude konat takřka v pekelnickém datu 6. 6. 2020 v rámci Slezskoostravského Rock-Festu, a prozradil jen lehce, že to bude speciální show pro kategorii 18+…

Poklidnější Muž se železnou maskou a další nosná metalová jízda Sodoma a Gomora rovněž připomněly první album, přestože druhá jmenovaná je patrně nejstarším kouskem v repertoáru. Původně totiž pochází z roku 1987, ale sluší jí to i dnes. Jak nedávno prozradil Jura Šperl v rozhovoru pro RockShock, temný Havran se již brzy dočká videoklipového zpracování, takže nemohl logicky chybět ani v ostravském setlistu. A nějaké ‘pohyblivé obrázky’ byly pořízeny i zde, tak uvidíme, co z toho nakonec vzejde. Svůj sólový prostor dostal i nesmírně talentovaný bubeník David Klement. Zatímco u bubenice Menhiru všichni jen zírali, tady už měli vyloženě ‘povolené panty’. Když se láska vydala hledat Anděla, respektive když se rozezněla epická Rakviem, asi jsem nebyl sám, kdo podezíral kapelu z playbacku. Tak skvělý byl prostě zvuk, a to nehovořím o heavymetalově zatěžkaných pasážích, jako třeba ve stylově pojmenované Heavy Metal. Jura Šperl nezapomněl připomenout ostravsko-karvinský původ kapely, a i když už nějaký ten čas pobývá na jižní Moravě, stále prožívá zápasy svého oblíbeného Baníku. Při té příležitosti si tak trochu dobíral Menhir, že České Budějovice dostaly od Baníku zrovna na frak, a nezapomněl také poděkovat zmiňovanému ‘Bilosovi’ za skvělý klip Malignantů Earthshaker, ve kterém ‘hodil bobek’ přímo na sparťanský stadion.

To bylo menší odlehčení z pekelně vyjetých kolejí, kam nás ale hned záhy převezl přes řeku Styx samotný Charon, a to rovnou k titulní Na cestě do nebe, abychom zjistili, co je to pekelný fest. To už se ale pomalu blížil finiš tohoto povedeného večírku, takže přišel čas i na provětrání fanouškovských hlasivek. „Hej” v těžkotonážním Buldozeru ale zvládli samozřejmě opět výborně, jak jinak. Odměnou jim pak byl přídavek Adié potvorám. Jen tak je ale publikum pustit nechtělo, takže na řadu přišel ještě jeden speciální kousek, a sice Ex libris, kterou naživo nikdy nehráli a dokonce ani nesecvičovali. A nedopadlo to vůbec špatně. A co víc? Vlastně už nic. Vše bylo vyřčeno a revize pekla dopadla na výbornou. Prostě „Peklo je ráj! Amen!”