Ed Sheeran v Hradci Králové nadchl české i zahraniční publikum

27. července 2024, Hradec Králové, Park 360

Text: Michaela Horáková
Foto: Michaela Horáková

O tom, že je písničkář Ed Sheeran po právu považován za nejvlivnějšího a nejúspěšnějšího interpreta současnosti, rozhodně nemůže být pochyb. Se svou aktuální Mathematics Tour, která započala na jaře 2022 v Irsku, už navštívil opakovaně všechny kouty světa a pokračovat má až do příštího roku. Bylo proto jen otázkou času, kdy se s úspěšnou show podívá i do České republiky. Překvapivě se koncert nekonal v Praze, ale na letišti v Hradci Králové v areálu Park 360.

O organizaci se postarali pořadatelé úspěšného českého multižánrového festivalu Rock For People. A na pomoc si vzali i organizátory akcí z Německa. Byla to první obrovská akce tohoto formátu, která se v Hradci Králové konala. A z toho důvodu byla potřeba spousta příprav, na což čeští promotéři nejsou tak zvyklí. Navíc Edova stage u tohoto turné je velmi atypická a stejně jak nese název park, kde se akce odehrála, umožňuje pódium pohled diváků v aréně na stage z 360 stupňů. A to není vše, co mohla tahle monstrózní stavba publiku nabídnout. Ale nepředbíhejme.

Jako i v jiných státech, tak i u nás se po informaci o příjezdu Eda do naší země zvedla obrovská vlna zájmu o lístky. Není se čemu divit, že nakonec z jednoho koncertu byly hned dva. Však i v zahraničí je v určitých městech opakovaně. A upřímně – i to pódium dá nějakou delší dobu práci ho vůbec postavit, tak je to z pohledu ekologického a ekonomického rozhodně pochopitelné. Kapacita arény byla vždy 50 tisíc fanoušků, sobotní koncert byl zcela vyprodán, na ten nedělní zbývaly jen poslední lístky. Po schválení managementu se naše redakce dostala do úzkého seznamu médií, která se mohla koncertů zúčastnit. Vybrali jsme si ten sobotní, jenž se od toho nedělního lišil jen pár změnami v setlistu, jinak byl program stejný.

To samé se ale nedalo říct o programu, který se konal po oba dny od 12. hodiny ve Fan zóně. Tohle byla zajímavost, která nás odlišovala od jiných částí turné. Pořadatelé totiž nepřipravili jen večerní koncert, ale kromě toho zajímavý doprovodný souhrn aktivit v přilehlé části koncertní arény. Mohli jsme jak využít stánků s nápoji a jídlem, tak si zakoupit merch, projet se po autodromu a na labutích, ale hlavně si užít vystoupení českých i zahraničních účinkujících, kteří se mnohdy vrátili k tomu, kde začínali – jako buskeři na ulici. To bylo vlastně odkazem na to, jaké začátky měl právě Ed a kam se až vypracoval. Oba dny se v areálu střídali na různých lokacích Pokáč, Thom Artway, Láska nebo Ben Cristovao. A umělců bylo daleko více.

A jelikož v sobotu vládlo opravdu pekelné počasí, vhod přišlo osvěžující vodní dělo. Objevila jsem pouze jedno, rozhodně by se jich ten den hodilo více. Příchodu do areálu ještě předcházelo absolvování dopravy kyvadlovkou. Musím uznat, že to byl dobrý počin, jak návštěvníky dopravit do areálu. Jenže zrovna náš spoj se dostal do delší kolony a tentokrát jel po úplně jiné trase, než jak jsem třeba u festivalu zvyklá, takže cesta v autobusu bez klimatizace trvala přes půl hodiny. Upřímně jsme byli rádi, když bus zastavil a dostali jsme se ven na vzduch. Ale ouha, vylezli jsme před úplně jiným vstupem do areálu letiště a směrovky nás vedly na trasu pro pěší. Záhy jsme zjistili, že se bude jednat o několikakilometrovou procházku, než se vůbec dostaneme ke vstupním branám Fan zóny. A ve spojitosti s panujícím vedrem cesta po ranveji nebyla zrovna ideální. Však i mezi návštěvníky padla myšlenka, že kdyby někdo na trase udělal stánek s nápoji, vydělal by majlant.

U vstupu pak probíhaly kontroly trochu zmatečně, ale to byla spíše chyba jedinců než celku. Nejprve proběhla kontrola obsahu zavazadel, která musela být pouze v předem stanovené maximální velikosti A4. Pak jste zase kousek šli až konečně k bráně Fan zóny a kontrole lístku. Teda ona to ani moc kontrola nebyla, slečna jen pohlédla na datum, zda je to na dnešní den, čtečku nevyužila, občanku také ne, i když lístky měly být na konkrétní jméno. Až poté jsem se dostala ke stanovišti s náramky a dobíjením kreditu. V první moment byl problém spárovat lístek s předplaceným kreditem, což se tam prý dle obsluhy dělo opakovaně, ale za chvíli se situace vyřešila. Přestože jsem do areálu vyrážela s velkým časovým předstihem, vlivem všech výše uvedených okolností jsem se dovnitř dostala až v tu chvíli, kdy na pódiu končil svůj set písničkář LÁSKA. Pak jsem zaskočila na skvělé vystoupení, které měl THOM ARTWAY. Stál stylově se svou kytarou na koberečku, kolem něj všude na trávě seděli diváci a střídavě pozorně poslouchali nebo se i svým zpěvem zapojovali do dění. Byl to příjemný zážitek a pořadatelům za něj děkuji.

Ale to už jsem pospíchala ke vstupu do zóny arény. Část fanoušků už tam trpělivě čekala, tak jsem se k nim připojila. Když se ale opatrně otevřel vstup, začalo se pouštět po malých skupinkách. Dle slov security prvně pouštěli ty, kteří tam čekají už delší dobu, aby se nevytvořila panika. To je pochopitelné. Pak ale pustili dalších několik skupinek těch, kteří rozhodně přišli až po nás. Poté vstup pustili naplno pro všechny další diváky (mě nevyjímaje), a tak mi to přišlo trochu nedomyšlené, že najednou nevadil plynulý dav. I přesto jsem si zvolila krásnou třetí řadu u pódia. Až později jsem u hlavní hvězdy večera zjistila, jak jsem si vybrala správně. Bylo milé, že jste se v pohodě mohli vydat pro pití nebo jídlo a zase se vrátit na své původní místo. Nikdo se nemačkal, v publiku vládla taková rodinná a přátelská atmosféra. Však při pohledu na věkovou skupinu fanoušků jste mohli vidět jak náctileté, tak rodiny s dětmi, holky na dámské jízdě, dámy ve zralém věku a spoustu diváků i mužského pokolení. Říká se, že hudba spojuje, tady to bylo více než znatelné.

Když v 6 večer na pódium přiběhl vstupním koridorem tým sboristů oděný v bílé, který vedl uličkou přímo v jedné části arény mezi fanoušky, areálem se poprvé ozval jásot. A ten zesílil, když na stage zamířila zpěvačka EWA FARNA, kterou si speciálně pro české koncerty Ed osobně vybral. A musím uznat, hned na úvod to byla taková pozitivní vlna energie, že jsem měla husí kůži a musela se zároveň i usmívat. A přiznávám, že její vystoupení jsem viděla dosud poprvé. Ewa i sboristé působili uvolněně a taky nadšeně, že si mohou užít svou půlhodinku na tomto netradičním pódiu. Nebylo potřeba světel a žádných efektů, pódium Ewa spolehlivě naplno využila jen tím, že předvedla show, která je hodna jedné z největších hvězd české hudební scény současnosti.

Po půlhodinové přestávce ji na pódiu vystřídal britský zpěvák CALUM SCOTT za doprovodu své kapely. V minulosti zazářil v anglické talentové soutěži a od té doby si vybudoval velkou fanouškovskou základnu. To bylo ostatně poznat hlavně u ženské části publika, která byla u vytržení, sotva se ukázal na pódiu. Příjemně mě překvapilo, že tolik diváků jeho skladby zná a zpívá z plných plic. Calum neskrýval dojetí, protože mimo loňský koncert v ROXY se jednalo o jeho dosud největší vystoupení v České republice.

Po jeho emotivním a pěvecky skvělém vystoupení se prstenec pódia sesunul dolů a za chvíli začal odpočet začátku koncertu EDA SHEERANA. A opravdu na minutu přesně se prostřední část začala zvedat a na pódiu se objevil sympatický písničkář se svou kytarou a tričkem, na kterém měl hrdě napsáno Hradec Králové. A hned spustil jeden ze svých velkých hitů Castle On The Hill. A poprvé jsme během večera mohli zažít speciální pyrotechnické a světelné efekty. Hned u následující položky v nabitém setlistu se totiž objevily pekelné ohně. Ano, přirovnání je na místě, protože v tom vedru za celý den to už bylo dost na pováženou, navíc byly hodně intenzivní, že jsem byla ráda až za tu třetí řadu. Velkého ohlasu se dostalo i energické písni Shivers. Pódium nabízelo nejen jeden větší stupínek, který během koncertu opakovaně vyjel nahoru, když na něm Ed stál a chystal si smyčky na looperu, pak zase zajel dolů, ale to už byl Ed na okraji pódia, které se právě otáčelo o 360 stupňů. Ale i tak po pódiu tak různě pobíhal, že ho mohli vidět diváci ze všech úhlů arény.

A teď se dostáváme k tomu, proč jsem byla ráda za to místo, které jsem si vybrala. Aniž bych to tušila, zvolila jsem spot, kde byl Ed právě často na tom stupínku, kdy stál natočen pohledem směrem k nám. To jsem ocenila zejména u několika emotivních písní – Dive, Eyes Closed, Boat, Thinking Out Loud a Perfect. A právě ti diváci, co stáli u toho vstupního koridoru, ho v těchto pasážích koncertu viděli jen zády. To asi bylo jediné mínus konstrukce pódia, co by stálo za vypilování. A možná pak ještě v pozdních hodinách ostřejší bílé světlo, které mířilo naproti němu do obličeje. Občas byla tak místo něho vidět jen bílá silueta, ale možná to byl záměr. Ve většině skladeb se doprovázel jen na svou kytaru, ale u některých se k němu připojila i kapela, která měla svá stanoviště u jednotlivých stěžňů s obrazovkami ve tvaru trsátek.

Za zmínku stojí i moment, kdy si na pódium přizval právě Caluma Scotta, aby společně zazpívali jeho největší hit You Are The Reason. A tady už byly v průběhu znát jeho neskrývané slzy dojetí, když píseň zpívala celá aréna oděná jen do světýlek mobilů. Tento jev se během večera několikrát opakoval, ale tady ta citlivá atmosféra byla velmi hmatatelná. A kontrastem bylo, když se v setlistu objevily energické skladby Sing nebo Galway Girl, kdy Eda na pódiu stylově doprovodila houslistka. To se celý dav roztancoval, skákal a tleskal. Poslední skladbou před přídavky pak byla píseň Afterglow, kdy se prstenec zase postupně začal sesouvat dolů.

A pak už na nás čekaly poslední tři songy – You Need Me, I Donʼt Need You, nezapomenutelná Shape Of You a Bad Habits. To celé na závěr korunoval obří ohňostroj, který byl vyvrcholením a závěrečnou tečkou Edova bezchybného dvouhodinového vystoupení. Upřímně smekám klobouk, jak skvěle do sebe vše pasovalo a dramaturgie koncertního programu se povedla na jedničku. A co je nejdůležitější, i v tom davu 50 tisíc lidí z Česka, Německa, Polska, Anglie a dalších zemí dokázal Ed navodit atmosféru, že jste mu na dosah ruky a zpívá pouze pro vás. Mělo to své kouzlo a ostatně to bylo vidět i na návštěvních, kteří z areálu odcházeli se spokojeným výrazem ve tváři a úsměvem. Ten nezkazila ani závěrečná bouřka, která se přihnala chvíli po skončení koncertu. Jako by to bylo přesně načasované, že kapky štěstí a radosti dopadnou na hradecké letiště, jakmile bude po tak energicky silném hudebním zážitku. Moc děkuji pořadatelům za uspořádání tak výjimečného koncertu a těším se, čím nás překvapí příště.

DALŠÍ REPORTÁŽE