RockShock

Internetový rockový magazin

Ingott – Důležité je, aby to mělo ten náš ksicht

Text: Jiří Olszar
Foto: archiv skupiny

Kolem Ingottu se toho momentálně docela dost děje. Už v květnu něco nového naznačil singl Rebel. Zkus jej prosím připomenout.
V březnu se definitivně rozpadla původní sestava Limetall, kde jsem pracoval v podstatě na plný úvazek, takže najednou nebyly žádné závazky. V té chvíli jsme zrovna připravovali nové album Ingott, a tak se nabízelo, abychom tomu šli naproti, třeba právě formou videoklipu. Vybrali jsme song ve svižnějším tempu, s ostrými riffy a dvěma kopáky, v závěru to na pár taktů zvolní, text je jasný a zapamatovatelný – o chlápkovi, který to díky svému postoji nemá snadné, přesto nehodlá nic měnit. Řekl bych, že je to klasický heavy metal. Z nahrávky i klipu máme dobrý pocit. A pomyslnou třešní na dortu jsou telefony a zprávy od různých lidí, kteří se s tím ztotožňují a tvrdí: „To je o mně!“

Rebel byl takovou první vlaštovkou k nové desce. Jak jste vlastně strávili léto – na koncertech, nebo hlavně přípravou nového alba?
Nic mimořádného se nedělo. Prostě byly koncerty a mezitím se nahrávalo. Zní to jednoduše, ale ve skutečnosti to zabere spoustu času a úsilí. A taky to celé není zadarmo. Kdo si někdy zkusil udělat album na určité úrovni, jistě mi dá za pravdu.

V loňském roce došlo v kapele hned k několika personálním změnám. Projevilo se to nějak zásadně třeba na zvuku nebo popřípadě na samotné muzice a textech?
Na textech a zvuku určitě ne. Nahráváme stejně, tak jako předchozí desky, ve studiu ŠOPA, což se nám stále osvědčuje, ale fakt je, že každý muzikant zanechává v nahrávce svůj rukopis – a tady tu změnu asi pocítit jde. Podstatná změna ale probíhá na koncertech. Vojta Sedlák (bicí) i Alda Venglář (baskytara) mají skvělou rockovou image a tuny energie, čímž nakopávají celou kapelu. A díky tomu, jak uchopili celou tu filozofii Ingott, si můžeme dovolit postupně měnit repertoár a zároveň pilovat show.

V této sestavě jste připravovali i aktuální desku Tři kříže, nebo jsou některé songy i staršího data?
Úplně na konci CD je skladba Zachraňte vojína Ryana, kterou jsem napsal při uvedení stejnojmenného filmu do našich kin na podzim 1998. Letos bylo kulaté výročí vylodění spojenců v Normandii (6. 6. 1944), tak jsme upravili aranže a nahráli to jako projev úcty k padlým i k filmu samotnému.
Kdo s vámi na nahrávce, potažmo věcech kolem ní, spolupracoval?

Já se budu opakovat, ale musím a rád. Naprosto skvělá symbióza probíhá s Borkem Nedorostem, což je ostřílený muzikant (Vlasta Redl, ex-Progres 2), který dokonale pochopil Ingott a natočil klávesy do dvou věcí na už třetí řadové album. Jeho hammondy ve skladbě Nůž a krev jsou zase tím prvkem, co vyvolává mrazení.

Kde jste vlastně aktuální novinku ‘upekli‘?
Nahráváme stejně, tak jako předchozí desky, s mistrem zvuku Stanislavem Valáškem, v horňáckém Lipově. To se nám stále více osvědčuje. Osvojili jsme si místní zvyky, takže víme například, kolik se vleze lahváčů do Staňovy ledničky, do kolika je otevřený obchod nebo co je v hospodě na čepu.

Posluchač zde najde pěkně tvrdé kousky, metalovou klasiku i špetku rock’n’rollu. Byla ta pestrost účelová, nebo to tak nějak tradičně vyplynulo až při skládání?
Nechtěl bych se dočkat, že natočíme dvanáct skladeb stylem ‘jedna jak druhá‘. Nás ta pestrost baví. Důležité je, aby to mělo ten náš ksicht, a to se nám naštěstí daří. Proto je pro nás pochvala, když se zeptáme „Jaké to je?“ a někdo odpoví: „Jako Ingott!“

Tematicky se minulé desky nesly v duchu pekla, metalu a ženských. Tentokrát jsi ale texty nasměroval trochu jinam. Můžeš nám tedy nastínit aktuální textovou stránku?
My nejsme žádní satanáši. Jestli bylo někde peklo v textu, tak je to potřeba brát s nadsázkou a humorem. A ženských je na světě větší polovina, tak tu skutečnost určitě nejde ignorovat. Jenže letos chodila jedna špatná zpráva za druhou a ono se fakt potom nepíše snadno, jak ti je vlastně do zpěvu. Promítlo se to do tísnivých melodií a textů, které se více či méně zabývají smrtí. S obsahem alba jde ruku v ruce i ponurý obal grafika Martina Sitka, který se skvěle trefil do obsahu. Tentokrát se to prostě tak blbě sešlo, že na albu moc veselých sloganů nenajdeš.

Symboliku tří křížů vaši fanoušci znají jak z posledního alba, tak i z pódií. Má ale název Tři kříže nějaký hlubší význam?
Samozřejmě že má. To bych ale prozradil obsah titulní písně.

Novou desku jste již představili naživo během křtu v Daskabátu. Křest byl ale docela netradiční. Můžeš popsat jeho průběh?
Určitou tradicí bývá, že křtí někdo, koho si kapela váží. A to se přesně stalo. Aniž by to někdo tušil, vyzvali jsme fanoušky přímo z pódia, aby se všichni přítomní stali kmotry. Sjeli se z celé republiky a pořád nám dokazují, jaký mají ke kapele vřelý vztah, a nakonec v konečném důsledku stejně ty desky děláš právě pro ně. Chápeš? Věřím, že na tu chvíli jen tak nezapomenou. Byl to neskutečně dojemný okamžik.

O vydání posledního alba Commando na LP jsme se bavili v minulém rozhovoru. Říkal jsi, že LP formát je u fanoušků opět velmi žádaný. Vyjde i nová deska na vinylu?
Pozitivní zpráva je, že je o vinyl zájem, takže LP vyjde. Ovšem kujeme pikle a chystáme překvapení. Víc prozradit nemůžu, ale už teď jsem zvědav na reakce. Sám se na to moc těším.

Mohou se fanoušci těšit i na nový merch, případně co bude obsahovat?
Určitě ano. Vždy s novinkou děláme novou kolekci. Letos máme třeba super autopotahy nebo street bagy. Vše se dá dohledat v našem e-shopu na www.e-shop.ingott.cz.

Pomalu se blíží Vánoce. Co by sis ty osobně přál?
Napsal jsem Ježíškovi o malou bečku Radegast 12°, ale až si poslechne náš nový song Já nejsem Jezus, tak asi ostrouhám. Všem ostatním ale přeju, ať si to užijí v klidu a pohodě, aby nabrali sílu do dalších všedních dnů. Držte se!

www.ingott.cz


DALŠÍ ROZHOVORY

Líbil se vám tento článek?

Zde jej můžete ohodnotit!

Průměrné honocení 0 / 5. Počet hlasů: 0

Zatím žádné hodnocení! Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Views: 881

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *