V ostravském Barráku se slavily narozeniny v metalovém stylu

19. listopadu 2022, Ostrava, Barrák Music Club

Text: Jiří Olszar
Foto: Jiří Olszar

Klubové koncerty už jedou v ostravském Barráku na plné obrátky a po koronavirové pauze se vracejí i akce, které by se daly označit téměř za tradiční. A jednou z takových je i narozeninová party – pro tento večer označená podtitulem ‘Hell Of Morava‘ – manažera jablunkovských Witch Hammer Mirka Štefkoviče. Ten si kromě svých ‘oveček‘ pozval i ostřílené borce z kapel Porta Inferi a Ahard. Původně měla být oslava o čtyřech chodech, ale dříve potvrzená skupina Rosa Nocturna se musela na poslední chvíli omluvit kvůli onemocnění zpěvačky Viktorie Surmøvé. To byla samozřejmě velká škoda, ale i tak to vypadalo, že ostatní ‘účastníci zájezdu‘ si tuhle narozeninovou show parádně užijí. A zřejmé to bylo už při příchodu do klubu, který byl už docela slušně zaplněn a všude panovala velmi dobrá nálada a téměř rodinná atmosféra. Hodně lidí se zde totiž dost dobře znalo a v některých případech dorazily rovnou celé rodiny.

Původní startovní čas se maličko posunul, což bylo ale docela logické vzhledem k odpadlé partě z Brna. Když ale bylo vše připraveno a nazvučeno, nahrnuli se na pódium orlovští heavymetalisti AHARD. Ti se letos soustřeďují především na své poslední dvě desky Devítka (2019) a Freestyle (2016), a tak nemohla v úvodu chybět třeba krvelačná záležitost Drákula, která rozproudila zatím nevysátou krev v žilách všech přítomných. Bylo sympatické, že se fanoušci zapojili do dění pod pódiem hned ze startu, což samotnou kapelu příjemně překvapilo a nakoplo, a tak přiložili pod již rozehřátý kotel patrně nejnašlapanější kousky ze svého repertoáru – Ruská ruleta a Roj. S těmi neměl sebemenší problém nový bubeník Vilda, který je na údernější muziku zvyklý z grindcorových G.O.R.E. I Ahard sice s každou novou deskou lehce přitvrzují, ale jejich fans se jistě nemusejí obávat, že by ‘přešaltovali‘ svůj styl právě na grindcore. Jejich doménou stále zůstává melodický heavy metal, jak ostatně potvrdili třeba v hitově laděné Dotek dravce, pohodové, i když textově pořád aktuální Poslední dobou nebo další hitovce Tou cestou, což byla cesta téměř do finále povedeného úvodního vystoupení. Ještě v řádném hracím čase stihli cover Future World od Helloween, ale protože je fanoušci nechtěli jen tak pustit, museli přidat ještě další pravěký ‘dýňový extrakt‘ I Want Out. Oba songy solidně zahrané a v podání zpěváka Honzy Bernátka i velice slušně zazpívané.

V přestávce se na pódiu objevil i dnešní oslavenec Mirek Štefkovič, a to nejen proto, aby všechny v klubu vřele pozdravil a poděkoval za skvělou návštěvu, ale aby zde přivítal i košického hudebníka, skladatele a především kytaristu a zpěváka Slavka Kundráta. Ten zde sice naživo nepředvedl nic ze svého umění, ale představil všem přítomným své zbrusu nové CD/LP Anjeli chránia aj nás rebelov, které zde i slavnostně pokřtil, a jeden z pohotových fanoušků byl samozřejmě nahrávkou i obdařen.

Mezitím už se ale na stagi připravovali právě oslavencovi svěřenci WITCH HAMMER z Jablunkova. A když bylo řečeno u Ahard, že postupem času přidávají na tvrdosti, u téhle kapely to platí dvojnásob. To potvrdili nejen na své poslední desce AbsolutNo, ale i zde v Barráku, když představili stále ještě poměrně novou sestavu. Původní dvojici Honza Šotkovský (zpěv, kytara) a Petr Caputa (baskytara) totiž před necelým rokem doplnil kytarista Vojta Chobot, o něco dříve pak bubeník David Janáček. Už zmiňovaná nahrávka disponuje silným heavy potenciálem a díky druhé kytaře naživo parádně ožily a zdrsněly i poněkud starší věci. Třeba hned v úvodu odpálená Vzdor a vztek nebo D-Generace byly hodně rajcovní a robustní a rozparádily i samotné návštěvníky klubu, kterým bylo po chvíli místo pod pódiem dost těsné a mnohdy to smrdělo i nějakým úrazem nebo přesdržkou… Zklidnění nepřišlo ani s aktuálními peckami Střepy pod kůží nebo Továrna na absolutno, byť se nesly spíše ve středním tempu. Naživo to prostě drtilo žebra, až měl frontman Honza trochu obavy, aby se to nezvrhlo v ještě větší divočinu. Na řadu tak muselo přijít přece jen něco ‘umírněnějšího‘ v podobě songu Křídla vran. Moc dlouho ale kapela publiku klid nedopřála, a tak se jelo zase do plných – Svár, singl Rebel, Katův pád či poněkud starší hitovka Dirty Rock And Roll, opět krásně ‘okovaná‘. Pokud Honza Šotkovský uvádí, že má rád kapely, které mají ‘vajca‘, tak je jasné, že fans musejí mít rádi zase Witch Hammer, protože ‘vajca‘ mají pořádná. V menší pauze ještě rozbrečeli svého manažera, když mu popřáli k narozeninám a poděkovali za jeho služby. To už se ale pomalu chýlil koncert ke svému konci a bylo krásně vidět, jak si celá čtveřice omotala publikum kolem prstu, doslova jako Had z ráje. Ještě než se WH rozloučili dalším singlem S.U.P., potěšili všechny přítomné zprávou, že druhý den nastupují do studia, kde budou pracovat na novém albu. Určitě se je nač těšit.

Fanoušci napumpovaní adrenalinem a nadmíru spokojení s předchozím vystoupením by se klidně mohli vydat ke svým domovům, ale to by byla rozhodně velká chyba. Narozeninový dort totiž ještě nebyl zcela naporcován a chyběla už jen ona pověstná třešnička. A tou nebyl nikdo jiný než všemi očekávaná PORTA INFERI, která sice pochází z Nového Jičína, ale v Ostravě si vždy připadá jako doma. Podtitul ‘Hell Of Morava‘ vymyslel Mirek Štefkovič hodně výstižně, neboť s novojičínskou partou se v Barráku opravdu otevřelo peklo, i když v úvodu to kapela vzala přes digitální svět. Digital World samozřejmě připomněla poslední řadovku Alive, ze které nebylo ten večer čerpáno jen jednou. Než se k nim ale muzikanti prokousali, připomněli i předchozí desku stále dobře fungujícím hitem Day By Day. A protože bylo potřeba kout železo, dokud bylo žhavé, vytáhli pro změnu hitovku Blacksmith či z popela zrozeného fénixe (Phoenix) z již zmiňované poslední desky. Vzhledem k tomu, že se kapela momentálně nachází ve fázi skládání singlů, přišel na řadu blok právě s těmito průběžně vydávanými kusy. V česky otextované a ‘jemnější‘ Vrať se nám se dalo čekat, že to budou fanoušci skupině pěkně švihat zpátky. A taky že jo. Parádní propojení. Dva nejbrutálnější fláky Behind The Wall a Warbringer šly hned po sobě a zpěvák Radim Korbel šel do toho s takovou vervou, že si málem odrovnal hlasivky. Kytarista Dr. Honza Noga ale rychle přispěchal s pivním elixírem, takže byla katastrofa zažehnána, a frontman tak mohl nahodit ‘udičku‘ v podobě dalších jazykově přívětivých kousků Svobodná cela a Síla je v nás, která je vlastně nejčerstvějším počinem v repertoáru. Obě ale zafungovaly stejně dobře jako ve Vrať se nám. Závěr patřil opět desce Alive, kdy se rozvibrovala motýlí křídla nejen v hlavách či žaludcích s Butterfly Effect. Více již kapela připraveno neměla, a tak se schylovalo už jen k závěrečnému společnému fotu. To jim ale (zatím) nebylo dopřáno, protože si publikum doslova vydupalo neplánovaný přídavek. Definitivní tečku tak učinila až pochodově šlapající One Life’s Enough. S ní už tedy všichni vypochodovali k avizovanému focení, k baru, domů a kdovíkam ještě. Není asi třeba dodávat, že se s maximálně spokojeným výrazem v obličejích.