inzerce

ROCKSHOCK - www.irockshock.net
>>> VYHLEDÁVÁNÍ

Pokročilé vyhledávání


>>> HLAVNÍ MENU

  H L A V N Í   S T R Á N K A
  K O N T A K T Y   &   I N F O

  A K T U A L I T Y
  K A L E N D Á Ř   A K C Í
  VIDEO SHOCKPARÁDA

  R E C E N Z E
  R E P O R T Á Ž E
  F O T O G A L E R I E
  ROZHOVORY & PROFILY
  V Ý S L E C H
  SPEAK ENGLISH OR DIE
  S O U T Ě Ž E

  U N D E R G R O U N D
  Z Á K U L I S Í
  S T O P   -   T I M E
  A R C H I V   Č L Á N K Ů
  PŘEHLED RUBRIK


  ROCKSHOCK NA FB

>>> P A R T N E Ř I

  N A Š I   P A R T N E Ř I

>>> RECENZNÍ TIP


WITCH HAMMER
  – D-Generace

Další recenze zde!

>>> VÝSLECH


Jan 'Skleník' Sklenář
Mirek Dvořák
Milan Hoffmann
Kečup
Loco Loco
Tonda Rauer
Pavel Pešata
Bobby Floutek
Jožin 'Nogando' Noga
Marek 'Mára' Dostál
Tom Wouda
Witch Hammer
Gate Crasher

>>> WEBY REDAKTORŮ


Osobní web Františka Kovače

Osobní web Jiřího Rogla

Osobní web Jiřího Olszara

Web redakčního spolupracovníka Pavla Bartase

Osobní web Mirka Valenty

Osobní web Luboše Hnáta

Tři sestry 32 let Open Air 2017
Publikoval: JO - Čtvrtek, 15.06. 2017 - 07:52:27
Rubrika: Reportáže

TŘI SESTRY 32 LET OPEN AIR 2017
19.–20. května 2017, Praha, Ledárny Braník

Text: Michal Ton
Foto: Petr 'Tibi' Tibitanzl

Rok se s rokem sešel a tradiční oslava souboru jménem Tři sestry je opět na scéně. Akce se již stabilně a plnohodnotně usadila v Braníku, místo má oproti dřívějšímu Džbánu své výhody i nevýhody, ale nevýhody nejsou zdaleka tak zásadní a asi jsou jen otázkou vkusu. Tak, jako se každoročně o pár stovek či tisíců rozrůstá návštěvnost (alespoň mám ten dojem, oficiální čísla nejsou k dispozici), se na akci rozrůstá i nabídka všeho možného. Když jsem vloni kvitoval širokou nabídku pokrmů, pak letos byla ještě pestřejší a člověk si mohl dát snad kromě pizzy všechno, co ho napadne. Selátko, kuřátko z grilu, orientální kuchyni, vegetariánskou kuchyni, ba třeba i trdelník. A ano, i klobásky byly. Stánků s pivem bylo dost a kupodivu se takřka netvořily žádné fronty. Vše šlapalo celkem svižně a bez potíží. Velkokapacitní stany s dostatkem lavic, hojně navštěvovaný dětský koutek (skutečně mě až překvapilo, kolik se v něm stále motalo děcek – samozřejmě pod rodičovským dozorem) a hlavně v horkém pátečním dnu jistě přišla vhod i mobilní umývárna. Po této stránce zkrátka není co vytknout. Festival tohoto typu nic víc nepotřebuje, jde tu o muziku, atmosféru na něm a kvůli tomu sem lidi chodí. Ne za atrakcemi. Od toho jsou tu megalomanské obří festivaly jiného druhu, tady je to večírek.

Pátek 19. května

Ten začíná tradičně v pátek punkovým programem. Nutno dodat, že osazenstvo festivalu se prakticky nemění a každý rok jsou tu vesměs stejné, spřátelené kapely. Takže člověk vlastně každý rok dostává znovu to, co má rád, bez nějakých větších experimentů. Pro někoho možná věc ne příliš populární, podle mě a pořadatelů naopak. První akordy lidem představila INSEMINAČNÍ STANICE následovaná tuzex punkem od APPLE JUICE. A hned zkraje lidí dost rychle přibývalo. Ona hned po půl třetí přišla na řadu první velká legenda – PLEXIS. A tu už chtěla většina návštěvníků vidět a slyšet. Parta kolem nesmrtelného Petra Hoška odvedla standardní výkon, já osobně mám dlouhé roky pocit, že kapela v živém provedení ztratila před léty na jakési údernosti odchodem Zdeňka Petra a že se dvěma kytarami by to prostě bylo lepší. Ani ne tak kvůli muzice jako takové, Dušan Lébl platí za jednoho z nejlepších kytaristů v punk rocku a zahraje sám precizně všechny party, ale nějak mi přijdou na tom pódiu takoví strnulí... Pro image kapely by dvě kytary rozhodně minusem nebyly, na druhou stranu, do party, jako je tato, asi nemá smysl brát někoho jen pro image, pravda.

SPS naopak potvrdili můj názor, že se jedná o momentálně nejlepší českou punkovou kapelu, alespoň co se live hraní a ranku old schoolu týče. Neodmyslitelný chraplák Zdeňka (jak dlouho tohle ještě vydrží…), výborně podporovaný baskytaristou Skleníkem a moc šikovným druhým kytaristou Petrem Holečkem, šlapal na jedničku a na kapele bylo znát, že už nehrává na mol opilá. Všechny klasické hitovky i novinky, na závěr Ruská (stejné pravidlo, jako že ráno vyjde slunce) a hybaj se občerstvit, než přijde první zahraniční host – SLOBODNÁ EURÓPA. Slobodka hrává v Praze celkem pravidelně a vždy má natřískaný klub, takže podpora pod pódiem byla i zde předem jasná. Pokud by se našel někdo, kdo tuhle kapelu snad nezná nebo na ní nikdy nebyl, ať to napraví! Možná ne každý ocení její kouzlo, ale asi žádná jiná skupina nemá v česko-slovenském punku tak silně emocionální písničky. Přitom se nejedná o žádné poselství a kázaní, jsou to 'jen' popisy lidí, co si v životě prošli vším, sáhli si na práh smrti (doslova) a dokázali najít cestu zpátky.

To ZÓNA A, která následovala, prožívala a prožívá zas jiné problémy. Nesmyslné bojůvky na scéně jí momentálně znemožňují vystupovat v Praze a širším okolí na běžných koncertech, a tak se pomalu tradičně stává součástí zdejšího festivalu, kde zahrát smí. Mafuna (hlavní pořadatel) byl taky několikrát náležitě odměněn děkovačkou ze strany kapely a i si s ní na pódiu zazpíval píseň Beznádejný prípad. Bohužel během vystoupení Zóny se vyskytlo i pár roztržek mezi již celkem upravenými punkery a skupinkou lidí, co byli při bližším pohledu snadno identifikovatelní jako členové či bývalí členové Národního odporu Praha, leč nutno dodat, že oni nebyli iniciátory šarvátek. Nešlo ovšem o nic velkého a plynulost festivalu narušena nebyla. Ono bohužel není o podobné bojůvky nouze, když se potkají vyznavači něčeho jiného... zde navíc se slušnou podporou alkoholu, protože ten den bylo opravdu horko. Zóna dohrála a přidávala ještě asi tři písničky a sklidila suverénně největší ovace ze všech pátečních kapel. Je vidět, že lidé na ni nezapomněli a byli rádi, že ji můžou vidět. Tradiční kašpar Koňýk se zkrátka neokouká.

VISACÍ ZÁMEK by vlastně mohl zahrát jen Traktor,a stejně by lidé byli spokojení. Visáči ale samozřejmě hymnu Zetoru podpořili dalšími songy, jak léty prověřenými, tak i těmi z nejnovějšího alba Punkový království. Kapela, co jako jediná v ČR dokázala opravdu přelézt hranici punku a oslovuje i lidi z jiných scén či obyčejné bigbíťáky. Takže na akci, jako je tahle, je úspěch pochopitelně zaručen taktéž. Na páteční večer již také tradičně vychází nějaký zvláštní host. Tentokrát padla volba na SEX PISTOLS EXPERIENCE, což je dle mnohých nejzdařilejší revival slavného originálu. Nutno dodat, že plus kapely je i vzezření hudebníků, kteří jako by opravdu z oka vypadli originálům. K tomu všechny ty naučené pózy, okopírované oblečky, a pokud nebudou vyloženě prznit slavné hitovky, mají vyhráno. Obecně nemám rád revivaly, ale tohle bylo dobré! Člověk během poslechu hitů, které zná každý, kdo někdy poslouchal punk, opět zjistil, jak strašně skvělá vlastně byla a je deska Never Mind The Bollocks, Hereʼs The Sex Pistols, ze které pochopitelně bylo převážně hráno. Když zazněla God Save The Queen a sborové „no future", člověku až lezl mráz po zádech. Kvalitní zakončení vydařeného prvního dne. Areál byl velice slušně zaplněn a páteční program opět zafungoval na jedničku.

Sobota 20. května

Sobota, a lidi se přece jen obměnili. Dost návštěvníků páteční akce mělo lístek pouze na tento den, a tak ubylo punkerů a přibylo 'batůžkářů' – a přibylo doslova. Každou půl hodinu měl člověk pocit, že je tu snad o pět set lidí víc než před chvilkou. Postupně, ale přece jen se vícero lidí nakumulovalo před pódiem až na partu divočáků s krásným názvem DE BILL HEADS. Veselá parta, která má jedny z nejvtipnějších textů na české scéně a krásnými názvy songů jako František je teplej nebo Nechci umřít zpocenej vždy pobaví a nikdy nezklame. Jejich vystoupení neomrzí, i když je pořád vlastně stejné. To DOCTOR P. P. si to přivandroval na pódium coby doktor Hannibal Lecter, dokonce i s jeho slavnou maskou. Snad si děcka hrála v koutku a nezahlédla hrůzného doktora. Naštěstí však muzika i samotný představitel hrůzu opravdu nebudí. I kdyby stokrát chtěli, je to pořád jedna z nejveselejších formací, a i zde to zase pořádně rozjela. Barevná saka vystřídal vězeňský mundúr a Pečený a spol. během svého vystoupení skvěle pobavili všechny přítomné. Ostatně lidi jsou na ně již naučení jako na jednu z dvorních předkapel Tří sester, takže bylo zcela jasné, že budou mít pod pódiem plno.

Když jsem zmínil dvorní předkapelu, tou jsou zcela určitě i pankáči E!E. Jediní sobotní zástupci ryze punkové scény hrají se Sestrama všechna jejich turné, takže není pochyb o tom, že tohle je zkrátka sázka na stoprocentní jistotu. Letitý kolos hraje vlastně pořád dokola to samé, playlist kapely se prakticky nemění, a stejně to lidi pořád baví. HORKÝŽE SLÍŽE je kapela, kterou vidím zhruba jednou za rok, a každý rok mě utvrdí v názoru, že mě opravdu nebaví. Je kolem nich stále jakási aura vtipné kapely, co je hrozně originální, ale mě to nikdy nepřišlo a jejich humor mi spíše sklouzává do trapnosti. Ale většinový názor na festivalu byl, zdálo se, opačný, takže v pořádku. Ještě než vystoupila hlavní hvězda akce, následovala její autogramiáda ve VIP stanu. Není třeba říkat, že zájem byl veliký, a kdyby se kapela měla podepsat všem, možná by tam seděla do dalšího ročníku. Lepší ale bude, když Tři sestry zahrají.

TŘI SESTRY nemusejí sázet na nějakou zvláštní show a choreografii, kult kolem této kapely – i když leckdy přehrávaný – je dostatečný. Stačí, že Fanánek pobíhá po pódiu s půllitrem piva v ruce, kytaristi si občas dají panáčka zelené a lidi mají pocit, že jsou jedni z nich a jak krásně se s nimi opíjejí. Funguje to více než dobře, takže proč na tom něco měnit. Sestry jsou vlastně taky takový zvláštní unikát a kapela, která i kdyby od teď už neudělala jediný hit, po zbytek existence bude mít i tak plno, kam se hne. Češi jsou zvláštní národ a zahrát jim na správnou pivní notu prostě funguje. A k tomu je třeba říct, že všechny ty Zelené, Kovárny a Průšové jsou setsakramentsky chytlavé věci! Žádný velký hit nechyběl, dostalo se i na novinky z poslední desky, a tak si na své přišel jistě každý. Bára Špotáková jako ʻčtvrtá sestraʻ se také na pódiu předvedla, a tak fanoušci lačnící po Sestrách zklamaní být nemohli. Měli i čtyři 'čárky' místo tří. Nějaké ty rachejtle na závěr koncertu, a hurá domů. Hlavní hvězda svoji úlohu splnila výborně, narvaný areál ještě dlouho tleskal a skandoval, zatímco do přece jen chladné noci se začínaly trousit první ostrůvky návštěvníků, ale všichni společně si večírek pochvalovali. Nebylo co vytknout, možná jen tradiční WC byly zkouškou odvahy, ale to se asi na žádném festivalu jen tak nezmění, bohužel. Za mě slušně odvedená práce jak ze strany pořadatelů, tak vystupujících. Kromě oněch menších bojůvek a pár zmožených odpadlíků nic nenarušilo hladký průběh akce, o lidi bylo postaráno, a tak není důvod nezúčastnit se i příští rok!

Exkluzivní fotogalerie z celého koncertu zde!


 
>>> ODKAZY

  Prohledat rubriku

  Najít další články autora

 Nejčtenější článek rubriky Reportáže:
Guns N' Roses, Sebastian Bach, Avenged Sevenfold

>>> MOŽNOSTI

 Vytisknout článek Vytisknout článek


  Diskutovat o tématu


   Sdílet článek...
 


Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.
ROCKSHOCK - www.irockshock.net

(c) František Kovač + Rockshock, 2005 - 2011: texty, grafické prvky, přizpůsobení systému United-Nuke, serverová a portálová administrace. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-3046. Další publikování nebo jiné šíření obsahu serveru je bez předchozího výslovného souhlasu provozovatele zakázáno. Za obsahovou správnost a právní
bezchybnost publikovaných textů odpovídají výhradně uvedení autoři. Pokud není uvedeno jinak, pocházejí použité fotografie z archivů na nich zobrazených umělců.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena. Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.22 sekund