inzerce

ROCKSHOCK - www.irockshock.net
>>> VYHLEDÁVÁNÍ

Pokročilé vyhledávání


>>> HLAVNÍ MENU

  H L A V N Í   S T R Á N K A
  K O N T A K T Y   &   I N F O

  A K T U A L I T Y
  K A L E N D Á Ř   A K C Í
  VIDEO SHOCKPARÁDA

  R E C E N Z E
  R E P O R T Á Ž E
  F O T O G A L E R I E
  ROZHOVORY & PROFILY
  V Ý S L E C H
  SPEAK ENGLISH OR DIE
  S O U T Ě Ž E

  U N D E R G R O U N D
  Z Á K U L I S Í
  S T O P   -   T I M E
  A R C H I V   Č L Á N K Ů
  PŘEHLED RUBRIK


  ROCKSHOCK NA FB

>>> P A R T N E Ř I

  N A Š I   P A R T N E Ř I

>>> RECENZNÍ TIP


WITCH HAMMER
  – D-Generace

Další recenze zde!

>>> VÝSLECH


Jan 'Skleník' Sklenář
Mirek Dvořák
Milan Hoffmann
Kečup
Loco Loco
Tonda Rauer
Pavel Pešata
Bobby Floutek
Jožin 'Nogando' Noga
Marek 'Mára' Dostál
Tom Wouda
Witch Hammer
Gate Crasher

>>> WEBY REDAKTORŮ


Osobní web Františka Kovače

Osobní web Jiřího Rogla

Osobní web Jiřího Olszara

Web redakčního spolupracovníka Pavla Bartase

Osobní web Mirka Valenty

Osobní web Luboše Hnáta

Rocková Ostrava 2013
Publikoval: JO - Čtvrtek, 29.08. 2013 - 21:35:19
Rubrika: Reportáže

ROCKOVÁ OSTRAVA 2013
17. srpna 2013, Ostrava, Dolní Vítkovice

Text: Jiří Olszar, Michal Macko
foto: Jiří Olszar

Historické industriální prostředí Dolních Vítkovic již podruhé přivítalo rockové a metalové fans v rámci festivalu Rocková Ostrava. Oproti loňsku, kdy se veškeré dění odehrávalo před branami areálu, se tentokrát festival přestěhoval přímo do historického jádra, což určitě přidalo na atraktivnosti, neboť metal k metalu, byť již zubem času lehce prolezlému, jednoduše patří. Místo pod pódiem sice bylo o poznání menší, ale jak se časem ukázalo, naprosto dostačující. Ostatně taková návštěva jako loni se zřejmě nedala očekávat, ačkoliv se letošní ročník mohl chlubit přídomkem mezinárodní. Konkurovat v tuzemsku populárnímu Kabátu holt nemohli ani letošní headlineři v čele s Kreatorem, přestože produkují mnohem kvalitnější muziku. To je zkrátka tuzemský fenomén, se kterým asi sotva někdo něco nadělá. Návštěva byla tedy zhruba poloviční (něco kolem pěti tisíc), což ale k vytvoření výborné atmosféry bohatě stačilo.

V pravé poledne celý festival odstartovali multirevivaloví DRINGS AFTER, kteří kultovními hardrockovými peckami příjemně naladili a k pódiu přilákali několik zvědavých fans. Hity z dílen klasických mistrů jako AC/DC, Guns N' Roses, Judas Priest a dalších zněly poměrně věrohodně – bylo slyšet, že v kapele nejsou žádní muzikantští zelenáči. Vokálně samozřejmě nešlo všechny pěvecké ikony věrně napodobit, přesto se zpěvák blýskl solidním, především pak nefalešným výkonem. Skvělé bylo například podání UFOvské hymny Doctor Doctor či 'skutečnými' hammondkami ozdobená Smoke On The Water od Deep Purple. A na hardrockové vlně, ovšem s notnou dávkou rock'n'rollové energie a metalové syrovosti, se již mnohem početnější publikum svezlo s jablunkovskými WITCH HAMMER. Tihle mladí divočáci tentokrát maličko osiřeli, neboť zde chyběl jeden z kytaristů. Přesto to zbylá trojice dávala s naprostým přehledem a pro ně typickým nasazením. Ochutnávalo se jak poslední album Never Stop – překvapivě celý set odstartoval česky otextovanou bonusovkou Vzdor a vztek, která jinak v anglické verzi celou desku otevírá –, tak i minulé Zodiac, ze kterého bezvadně zabodovala třeba Fuck Me Baby Tonight. Ačkoliv byl frontman Honza Šotkovský lehce nespokojen s výkonem kapely, zejména kvůli absenci druhé kytary, fanoušci měli docela jiný názor.

Hardrocková euforie pokračovala i s kapelou DOGA. Pro ně se letošní rok nese především ve znamení oslav pětadvacátého výročí existence. Nějaký extra výroční setlist zřejmě nebylo potřeba sestavovat, neboť vždy vytahují ze svého bohatého repertoáru to nejlepší, a především pak to, co chtějí fanoušci slyšet. Nechyběly tak například Camarro, Jsem trochu divnej nebo velice oblíbená a diváckým chórem doprovázená Nejsi nevinná či Zelená, kterou Izzy nezapomněl pokřtít štamprličkou zelené z připravené kapačky. Fanoušci se mohli pokochat i novými kulisami. Loňské 'nebezpečné' téma letos vystřídala poněkud hororověji upravená scéna, jen motorka s podprsenkou a kalhotkami zůstala na svém místě. To je holt Doga a její každoroční inovace. Inovovali – či lépe řečeno re-inovovali – i 'brněnští draci' TITANIC. Jejich comeback byl pro klasické fanoušky doslova 'metalový svátek', ale návrat původního kytaristy a zpěváka Zdeňka Černého byl teprve ten správný důvod k radosti. Fanoušci si tak mohli kapelu opět vychutnat v sestavě, jak si ji pamatují především otcové dnešních mladých metalheads. Nutno podotknout, že Zdeněk ani po letech neztratil nic z toho charakteristického projevu, jen se logicky již nepouštěl do extrémnějších výšek. Vystoupení bylo ozdobeno i alternujícím bubeníkem Martinem 'Marthusem' Škaroupkou z Cradle Of Filth. Svým bezvadným výkonem dal třeba našlapanému songu Metalový svátek nebo další klasice Netvor AIDS zcela nový rozměr. Výborné byly i další kultovní pecky jako Vizáž, Ďábelská mumie či nadšeně přijatý Simulant. Skladbou Babylon bylo možné nahlédnout i pod pokličku právě připravovaného alba Double Time. Zatímco v předchozích případech bylo nazvučení bezvadné, zde se začaly ozývat první kritické připomínky. Je sice fakt, že u pódia byli fans poněkud ochuzeni o zvuk kytar, ale u zvukařského pultu to znělo bez problémů. Někdy se holt stane, že vlastní kapelní zvukař nemá zrovna svůj den. Je ale třeba dodat, že pokud stál za mix pultem hlavní festivalový zvukař Martin Duda, nemohl si na nazvučení snad nikdo stěžovat.

Pojďme ale dál, neboť z pódia se začaly linout úvodní tóny jednoho z nejprofláklejších hitů KISS Shout It Out Loud, což bylo neklamným znamením, že přišel čas na první zahraniční formaci KISS FOREVER BAND z Maďarska. Tuhle partu předcházela pověst jednoho z nejlepších revivalů, takže ostravští fans byli plni očekávání, co je na tomto tvrzení pravdy. Make-up a kostýmy byly vskutku dokonalé a hudebně se rovněž docela přibližovali originálu. Pěvecky tam ale nějaké mouchy byly. Nejvíce se projevem svému vzoru přibližoval Pocky (Gene Simmons). Neodpustil si samozřejmě ani plivání ohně či baskytarové sólo doprovázené tradičním výronem krve z úst. Co měli ale bezvadně nacvičené, byly především gesta, pohyby a grimasy. Výborně se předvedl i bubeník Radek Šikl pocházející z Ústí nad Labem. Přestože skalní fans, kteří znají každý song do posledního detailu, mohli najít nějaké nepřesnosti, těžko by asi v Evropě našli lepší kopírku této newyorské legendy. S následujícími MALIGNANT TUMOUR se na pódiu pořádně přitvrdilo. Jejich agresivní podání rock'n'rollu bylo jako vždy opřeno i o patřičně drsnou thrashovou složku a jak se zdá, aktuální počin Overdose & Overdrive, který se zde jali představit, je v tomto směru snad ještě drsnější než předchozí počiny. Úvod tedy obstaraly zbrusu nové fláky jako Shitfaced, Overdose & Overdrive či Drinkday. Samozřejmě nemohli zapomenout oprášit i o něco starší kousky jako provokativní Earthshaker, We Are The Metal, Metal Artillery a samozřejmě i hymnu Saddam Hussein Is Rock'n'Roll. Jediný letošní ostravský koncert se neobešel ani bez zvláštního ceremoniálu, kdy byl Bilos obdarován dresem Baníku Ostrava. Fanoušci se již zcela bezostyšně bavili a poprvé, ne však naposledy, se roztočili i v menším circle pitu.

Až do Malignant Tumour probíhalo vše podle plánu, ale jak už to tak bývá, zákon schválnosti funguje jako jediný zcela spolehlivě, takže si docela zalaškoval i s dalším programem. Muselo se řádně míchat s line-upovými kartami, neboť maďarští Wisdom, kteří měli vystupovat právě po Malignant Tumour, kvůli poruše tourbusu nemohli ani náhodou stihnout svůj hrací čas. Finští Silent Voices pro změnu bloudili někde v Polsku, a aby toho nebylo málo, Kreator potřebovali vystoupit o něco dříve, aby stihli odlet letadla. Nastala tak hodinová pauza, která přišla ale aktivním divákům docela vhod. Moderátor David Zbavitel (rádio Čas Rock) nejen v této přestávce všechny přítomné pravidelně informoval o všech změnách, takže kdo přišel na celý festival, věděl vše podstatné o tom, co se bude dít. K moderátorovi třeba dodat, že se zhostil své role opravdu bezvadně a díky všeobecnému přehledu o rock/metalové scéně nepouštěl do éteru nějaké nesmyslné bláboly, jak to mnohdy vidíme na jiných akcích. Odpočinutí fans se začali pomalu vracet na 'místo činu', kde si mohli opět dosytosti vychutnat další várku skvělé muziky s nálepkou 'legendární'. Svůj loňský set si zde totiž zopakovali kultovní CITRON, tentokrát ovšem s programem Radegast. Začít tedy nemohli jinak než songem Radegast I. včetně dobře známého albového intra. Pak již sázeli postupně všechny další skladby z onoho dnes již legendárního alba. Hon na bluda zpestřil kytarista Jura Šperl nasazenou 'bludovskou' maskou a v závěru lehce vybočili z konceptu i klasikou Rock, Rock, Rock proloženou typicky místním fotbalovým popěvkem. Nemohla samozřejmě chybět ani vzpomínka na Jindru Kvitu a Standu Hranického, kteří počínání svých kamarádů sledují od letoška již společně z rockového nebe. Určitě by byli rádi, že to kluci nezabalili, protože právě s Jurou Šperlem a Fany Michalíkem za mikrofonem tahle klasická heavy muzika nijak neztratila na své přitažlivosti. Vzpomínkou a poděkováním pro Jindru a Standu byl zcela speciálně pro tuto akci připravený přídavek. Na pódiu se totiž objevil Tim 'Ripper' Owens a judasovskými covery Breaking The Law a United zavzpomínali na prehistorické období, kdy tyto nesmrtelné hity hráli Citroni kdysi na zábavách. Opravdu parádní set s ještě parádnějším vyvrcholením.

Tuzemskou legendu následně vystřídala první legenda zahraniční, německá demoliční četa DESTRUCTION. Podobně jako u Titaniku i tady měli někteří návštěvníci výhrady ke zvuku. Zde musíme ale oponovat, neboť se naopak podařilo nastavit ten pro Destruction typicky řezavý sound, dokonale evokující oldshoolové 'osmdesátky'. Především songy z tohoto období, a nebylo jich málo, tak bezvadně vynikly. Začátek ale patřil spíše produkci z tohoto milénia. Intro Days Of Confusion a nekompromisní nátěr Thrash Till Death připomněly rok 2001 a výbornou desku Antichrist, ze které později vytáhli i Nailed To The Cross. Z poslední loňské fošny pak nechyběly například titulní Spiritual Genocide či Carnivore. Největší vlnu euforie ovšem zvedly kultovní představitelé 80. let, jako třeba energická Eternal Ban, destruktivní Bestial Invasion a zejména pak skvělá Curse The Gods s typickým intrem, servírovaná přesně tak, jak ji pamětníci znají z původního alba Eternal Devastation. V závěru koncertu, kdy se začala nad areál snášet tma, vytvořila světla (především v červené barvě) společně s železárenskou kulisou a drtivou muzikou doslova pekelnou atmosféru, která si podmanila většinu přítomných fans, takže další circle pity na sebe nenechaly dlouho čekat.

Od thrashové agrese k příjemnému hard rocku – tak by se dal asi charakterizovat následující žánrový skok. I když v případě JORN se přímo o typickém hard rocku hovořit nedá, neboť dokážou velice důrazně upozornit i na svůj heavy feeling. Největší pozornost směřovala samozřejmě k frontmanovi Jornovi Landemu, od něhož se očekával zejména excelentní pěvecký výkon. Tady nebylo prakticky co vytknout a bylo evidentní, že Jorn je ve skvělé formě. Zkrátka výkon hodný mistra, snadno zaměnitelný s dokonalostí studiových nahrávek. Jenže Jorn, to není jen o výborném vokálu, je to především o výborné muzice, která dokáže zaujmout i původně nezainteresované posluchače. Brutální baskytara v úvodu songu Overload byla neklamným znamením toho, že se hned od začátku dočkáme ochutnávky červnového alba Traveller. Logicky tedy došlo i na titulní song a nechyběla ani skvělá, textově naléhavá Cancer Demon. Že má právě tento kousek dost paralel s Holy Diver od Ronnieho Jamese Dia, není možná až tolik překvapující. Je známo, že Dio byl jedním z Landeho velkých pěveckých vzorů a vůbec by tedy nebylo divné, kdyby právě tímto songem zcela záměrně vzdával hold Ronniemu, který právě kvůli rakovině již rovněž ukončil svou pouť po pozemských rockových planinách. Zapomenout se samozřejmě nemohlo ani na další výborné songy z dřívějších nahrávek a nejvíce se dostala ke slovu patrně jedna z nejlepších desek Lonely Are The Brave. Kromě titulní skladby zazněly i Road Of The Cross nebo The Inner Road. K dokonalosti chybělo už jen jediné – druhá kytara. Škoda že po odchodu původních kytaristů zatím neangažovali alespoň druhého koncertního spoluhráče. Nic proti Trondovi Holterovi, ten je bezesporu výborný muzikant, ale Jornovcům zkrátka dvě kytary nesmírně sluší.

Zatímco Destruction poměrně důrazně zabušili na pekelnou bránu, jejich vrstevníci a krajané KREATOR ji očekávaně rozbili napadrť. Úvodní tóny intra Mars Mantra vystupňovaly napětí, které zažehlo roznětku dynamitem napěchované Phantom Antichrist. Začátek tedy připomněl, že essenští thrasheři si loni připsali na konto další výborný studiový počin. Publikum v tu chvíli nikdo nemusel pobízet k aktivitě, takže to od samotného úvodu v kotli pěkně vřelo. Šílený expres ze stanice 'extrémní agrese' nás provezl po všech důležitých historických i novodobých zastávkách a nějaké letopočty v tu chvíli ztratily svůj chronologický význam. Nebyl tak problém přeskočit od stále poměrně čerstvé Warcurse (2009) až k pravěké Endless Pain (1985), která byla navíc uvedena úryvkem z Coma Of Souls (1990). Podobný časový kotrmelec ale představovaly třeba i 'rozkošná' Pleasure To Kill (1986) a Hordes Of Chaos (An Necrologue For The Elite) (2009). Bylo to ale opravdu irelevantní, neboť zákony časoprostoru byly nekompromisně rozmetány. Jednoduše řečeno, i když některé historické kousky pamatují již tři desetiletí, stále si pevně a po právu drží svou pozici v setlistu vedle svých mladších 'sourozenců'. A tak, jako nezestárly tyhle thrashové klasiky, nezestárlo ani osazenstvo kapely. Potvrdit by to mohli jistě pamětníci, kteří měli možnost vidět Kreator v Ostravě před osmnácti lety. Z jejich výbušnosti a energického nasazení neubylo zhola nic, ba právě naopak. Celá čtveřice do toho až neskutečně šlapala a data narození v jejich občankách by jim asi sotva kdo uvěřil. Jediné, co se od té doby změnilo, je samozřejmě rozšíření repertoáru o nové songy a zejména pak příchod výborného kytaristy Samiho Yli-Siniö. Jeho parádní kytarová práce ozdobila většinu zde odehraných skladeb, včetně výtečné akustické předehry k United In Hate. Mille Petrozza jako správný frontman udržoval fans v permanenci i typickými hláškami, otázkou ovšem bylo, zda mu publikum vůbec rozumělo. Došlo totiž třeba ke kuriózní situaci, kdy se snažil rozdělit fans na dvě poloviny a dokonat tak pekelnou zkázu pořádnou 'wall of death'. To se ale jaksi nepovedlo, ale není jisté, zda to tedy bylo kvůli jazykové bariéře, nebo snad nedostatkem odvahy. Nicméně výzvy k sekčnímu aplaudování na povel pochopili všichni. Poslední Milleho delší průpovídka a prapor v ruce neznamenaly nic jiného, než že se ostravský koncert nachýlil ke svému závěru. Rozloučení tedy bylo naprosto klasické, a to s vůbec nejstaršími kousky Flage Of Hate a Tormentor.

Přestože atmosféra byla fantastická, určitě by si právě předchozí trojice souborů zasloužila minimálně takovou pozornost, jaké se dostalo třeba loni Kabátům. Kdo byl ale letošním hlavním tahákem, bylo jasné po zaseknutí posledního thrashového riffu v podání Kreatoru. Zhruba polovina fanoušků se totiž po tomto představení odporoučela a vyrazila ke svým domovům. Ti, kdo ale zůstali, určitě nelitovali. Zbloudilí SILENT VOICES to však měli sakra těžké. Zaujmout pozornost publika po strhující thrashmetalové invazi byl úkol přímo nadlidský, navíc s přehlédnutím k tomu, že v tuzemsku ještě zatím nemají tak silné jméno. Atmosférický metal, převážně ve středním tempu, nechával fanoušky ze začátku spíše v roli statických pozorovatelů. Postupem času ale začali kapele přicházet na chuť, takže ta se nakonec dočkala i nějakých ovací. Nešlo ale přeslechnout, že členové SV nejsou žádnými hudebními analfabety. Hodně zde vyčníval třeba klávesista Henrik Klingenberg, známý zejména z působení ve spolku Sonata Arctica. Ani ostatní členové nevypadali instrumentálně zle a hráčky podávali určitě nadstandardní výkon. Důležité pro další dění bylo ale zapamatovat si bratrskou dvojici Pasi Kauppinen (baskytara) a Timo Kauppinen (kytara). Ti se totiž následně objevili i po boku TIMA 'RIPPERA' OWENSE, kde svůj talent plně rozvinuli. Tady udělali velkou chybu ti, kdo areál předčasně opustili, neboť tak přišli o vůbec nejlepší vokální výkon celého festivalu. Že se budou hrát zejména skladby z repertoáru Judas Priest, se dalo víceméně očekávat, takže úvodní Painkiller brali vytrvalí diváci doslova jako pokropení živou vodou. Naprosto skvěle byly ale servírovány i songy Burn In Hell a Blood Stained, pocházející z období Timova působení v britské heavymetalové legendě. Do své soukromé sbírky sáhl pouze v případě skladby Scream Machine, která patří do repertoáru jeho projektu Beyond Fear. Tady by si rozhodně pochutnali i thrashmetaloví příznivci. Příjemné uvolnění pak přinesla parádní country balada Diamonds & Rust od Joan Baez, ovšem v judasovké úpravě. Škoda jen, že tento set byl o maličko kratší, než by se slušelo, ale i tak to byl naprosto skvostný zážitek.

Maďarští WISDOM nakonec přece jen dorazili a před ne úplně prázdným hledištěm rozjeli show, která by v původním časovém rozvrhu určitě velmi dobře zafungovala. Svůj set odstartovali songem Fallin' Away From Grace z posledního alba Judas a okamžitě všem ukázali, proč se na ně vyplatilo čekat. Za prvé to bylo kvůli výborné powermetalově našlapané muzice, která navíc vycházela z rukou velice šikovných muzikantů, a ozdobou byl i výtečný vokál Gábora Nagye; za druhé pak kvůli úžasné pódiové prezentaci. Od prvních tónů jich bylo zkrátka plné pódium a během celého vystoupení naběhali vskutku slušný počet kilometrů. To samozřejmě opětovně zvedlo v publiku vlnu nadšení, takže všichni zúčastnění si to navzájem skvěle užívali. Výběr skladeb směřoval především ke zmiňovanému albu Judas, takže zazněl i titulní song, dále pak Somewhere Alone, Heaven And Hell a chybět nemohla ani všemi očekávaná hitovka Live Forevermore. Fans se ale dočkali i ochutnávky z připravovaného alba Marching For Liberty, kterou byla skladba War Of Angels. Jako bonus zazněl i cover Wasted Years od Iron Maiden, kde exceloval zejména Gábor Nagy. Přes problémy, které je cestou potkaly, bylo evidentní, že si uzavírání festivalu maximálně užívají, a nechyběl jim ani smysl pro humor. Pěkná hláška padla ve skladbě Wisdom, kdy se zpěvák snažil fanoušky pořádně roztleskat. Protože to ale zprvu nebylo zrovna ono, musel všechny upozornit, že „tady nehraje Justin Bieber Band, tohle je heavymetalový koncert!", což u publika zafungovalo a zábava mohla pokračovat.

Jak se říká, „Konec dobrý, všechno dobré". A dopadlo to nakonec opravdu velmi dobře, neboť všechny slíbené formace přece jen své sety odehrály, byť v poněkud jiném pořadí. Samozřejmě toho, kdo si přijel užívat celý festival, nemohly tyto změny nijak rozhodit a určitě neodjížděl z Ostravy zklamaný. Kapely se předvedly opravdu znamenitě, a určitě tak zvedly proti loňsku především hudební kvalitu festivalu. Zasazení veškerého dění přímo do areálu Dolních Vítkovic se rovněž ukázalo jako velice dobrý tah, neboť takovou kulisu jako právě zde hned tak někde fanoušci neuvidí. Určité nedostatky lze brát spíše jako dětské nemoci začínajícího festivalu, rozhodně to ale nebylo nic zásadního, co by mělo publikum odradit od návštěvy dalšího ročníku. Oficiálně zatím sice pokračování nebylo potvrzeno, ale nejen my v redakci RockShocku doufáme, že se tak již co nevidět stane a pozdrav „na sledanou za rok na Rockové Ostravě" nevyzní do prázdna.

Exklusivní fotogalerie z celého koncertu zde!

Kompletní fotogalerii najdete na Photomusic


 
>>> ODKAZY

  Prohledat rubriku

  Najít další články autora

 Nejčtenější článek rubriky Reportáže:
Guns N' Roses, Sebastian Bach, Avenged Sevenfold

>>> MOŽNOSTI

 Vytisknout článek Vytisknout článek


  Diskutovat o tématu


   Sdílet článek...
 


Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.
ROCKSHOCK - www.irockshock.net

(c) František Kovač + Rockshock, 2005 - 2011: texty, grafické prvky, přizpůsobení systému United-Nuke, serverová a portálová administrace. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-3046. Další publikování nebo jiné šíření obsahu serveru je bez předchozího výslovného souhlasu provozovatele zakázáno. Za obsahovou správnost a právní
bezchybnost publikovaných textů odpovídají výhradně uvedení autoři. Pokud není uvedeno jinak, pocházejí použité fotografie z archivů na nich zobrazených umělců.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena. Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.05 sekund