CALES – KRF
Metal Breath / 43:40

Poklidný šum moře je přehlušen zvukem blížících se lodí, napětí houstne, kapky potu se na čele mění v krůpěje, když se z husté mlhy vynoří loď s dračí hlavou, drakkar. Není pochyb, obávaní muži z dalekého, chladného a nehostinného severu připlouvají k východnímu pobřeží, aby zde loupili a plenili. Na přídi lodi dává statný Varjag povel k útoku, tětivy jsou napnuty a vzduchem sviští na tisíc šípů. Kdo nebyl zasažen, pocítí ostří mečů a seker, ušetřen nezůstane nikdo. Zůstane jen spálená mrť. Bujaré radovánky a oslavy kořisti doprovázené nezřízeným popíjením všemožného chlastu následují každou vítěznou bitvu. Epickými náladami, folkovými melodiemi protkanými hutnými kytarovými riffy a harmonickými postupy nabité album KRF, pocházející z dílny one man projektu Cales, připomíná právě tyto prastaré časy.

Slova napsal, muziku složil, nástroje nahrál a desku vyprodukoval Petr 'Blackie' Hošek ve vlastním domácím studiu Descent. Sám si vzal na starost i pěvecké party a jeho přiškrceně uřvaný hlas se do té syrové materie náramně hodí. Album začíná tepáním kovu, jež se posléze objevuje hned na několika dalších místech. Poté, co mistr kovář dotluče své dílo, přichází řada na rytmický opus Barbarian Paganus. Následuje skladba Varjag, jež je oslavou švédské větve příslušníků kmene Vikingů. V těchto písních, stejně jako v následující Resolution, se s tím Blackie příliš nemaže, jedná se o přímočaré rytmické skladby, ve kterých je zcela rozpoznatelný rukopis, kterým autor obohatil nejednu skladbu brněnské formace Root. Folkové melodie, zdvojené čisté zpěvy, melodická kytara v pozadí, nezbytný hutný riff a také několik tempových zvratů jsou k poslechu ve výborné skladbě číslo čtyři, kterou je Pass In Time. Vrchol alba však podle mého přichází až s kompozicí následující. Song Of Outlaws začíná nevinně, aby se však úvodní melodie rozvinuly do úžasně chytlavé rytmické sloky podpořené vhodným pěveckým projevem. Pokud bych měl charakterizovat šestou píseň v pořadí, Legacy Of Honour, použil bych termín 'rocková pohoda', na jejíž vykouzlení je na albu KRF poprvé, a ne naposled, použita akustická kytara. Za povedený epický kousek bych označil sedmou v pořadí, Savage Blood, která je o spojení člověka s přírodou a zrození nové generace bojovníků. Závěrečná Magnificent Masterpiece Of Apocalypse mě jako jediná nechává zcela chladným. Dosud jsem v ní nenašel žádný pro mě zajímavější moment. Tím ovšem netvrdím, že se to nemůže povést vám.

Blackie natočil jednu z nejlepších desek, jaké jsem v poslední době slyšel. Toto album by rozhodně nemělo chybět v diskografii žádného milovníka epického metalu. Tím spíše, jedná-li se o fanouška skupiny Bathory, jejíž vliv mě v některých skladbách napadal nejčastěji. (Je ovšem zapotřebí zdůraznit, že se v případě Cales nejedná o žádné vykrádání pokladnice nepřeberného množství nápadů, kterými metalový svět obohatil mistr Quorthon.) Fascinace severskou mytologií je stejně jako Petrovy výjimečné instrumentální schopnosti neoddiskutovatelným faktem, nicméně vikingské téma se objevuje pouze v prvních skladbách nahrávky, a tudíž se jej posluchač rozhodně 'nepřejí'. Album KRF tedy vřele doporučuji k poslechu a už teď se těším na další pokračování započatého díla.

Martin Hloušek

www.cales.mysteria.cz