Ingott pokřtili v Petřvaldu spolu s dalšími hudebními kolegy své nové album

2. prosince 2022, Petřvald, Kulturní dům

Text: Jiří Olszar
Foto: Jiří Olszar

Přesně před měsícem vydali heavymetaloví Ingott třetí studiové album Commando. A protože je jejich historie úzce spjatá s Karvinou, rozhodli se novou nahrávku pokřtít právě na bývalé rodné hroudě. S novinkou tedy zavítali první prosincový pátek do kulturního domu v Petřvaldu u Karviné, kde jim společnost dělaly další čtyři kapely v rámci akce Petřvaldský rockový zimní otvírák.

Průvodcem celého večera byl známý promotér, moderátor rádia HEY, bavič a amatérský gynekolog Jirka Basta. Ten všechny přítomné především bavil hláškami, které se dost možná stanou legendárními. Hned v úvodu třeba nastínil, jak probíhala domluva s provozovateli kulturního domu. Zřejmě zde nejsou na rock/metalové akce zvyklí, neboť měli docela strach z toho, že po návštěvě ‘metalové zvěře‘, která zrovna neposlouchá Justina Biebra, lehne kulturák popelem. Pro jistotu raději omezili vstup na 250 lidí, ale ve finále dorazily nějaké dvě stovky fanoušků, takže nakonec pro pořadatele pohoda, klídek a mohli si dát i tabáček.

Přestože hlavní pozornost směřovala ke křtu nové desky Ingottu, neméně zajímavé byly i ostatní kapely tohoto večera. Jako první se na pódiu objevili ostravští BAD JOKER’S CREAM, kteří odstartovali svůj set téměř přesně na minutu. V tomto směru byli ale jediní. Netuším, jaké zkušenosti měli místní zvukaři s rockovou či metalovou muzikou, ale s přibývajícím časem měli trochu problém s uvedením zvuku na tu správnou míru. Nicméně zvuk byl na celkem solidní úrovni, i když třeba metalovým fans mohl trochu chybět ‘řev‘ pořádně nabroušných kytar. Bad Joker’s Cream ale přece jen brnkají na trochu odlehčenější glam/rock’n‘rollovou strunu, tedy odlehčenější v tom drsnějším kytarovém projevu, takže to ze startu až tolik nevadilo. Jinak byli na pódiu jako vždy takoví ‘mladí a neklidní‘ a energií rozhodně nešetřili. Nezapomněli (opět) připomenout, že nová deska Pink World už (snad) vyjde v příštím roce. Samozřejmě nechyběly ani ochutnávky, jako třeba skvělá a totálně chytlavá When We Were Kids, která je a bude ozdobou koncertních setlistů. Příjemný byl i nový ‘oplodňovák‘ We Canʼt Fight It. K němu chystá kapela i videoklip, jehož předpremiéra proběhne už tuto sobotu (10. 12. 2022) ve frýdeckomísteckém klubu Stoun. Kdo nedorazí, dočká se jej oficiálně až v lednu. Předchozí album Behind The Mask připomněli s trochu ‘sjetou‘ Drugs nebo další pomalejší záležitostí Love Symmetry. V závěru nechyběla ani další starší hitovka Perfect Deal, kde se v refrénu zapojilo i publikum. Venku trochu přituhlo, ale tohle bylo moc příjemné zahřívací kolo.

Pořadatelé namíchali docela zajímavý žánrový koktejl, a tak po svižném glam rocku přišla dávka art rocku, pop-rocku i špetka dalších hudebních ingrediencí v podání havířovského seskupení ALLNEVR. Tady už začínal původní hrací plán dostávat trochu trhliny. Nicméně havířovská parta, hned jak se ozval startovní výstřel, odpálila svůj set slušnou rockovou peckou Bastard. K této novince by měl vyjít do Vánoc i videoklip, jehož dotáčky skupina pořídila hned druhý den v havířovském Jazz Clubu, takže nějaká ‘vypíjenda‘ po petřvaldské akci nehrozila. Při pohledu na všechny zde vystupující kapely mě zaujala jedna věc – v každé skupině se objevil jeden či více členů, kteří byli nějak hudebně propojení. Tak třeba nový zpěvák Mirek Babič je zároveň členem skupiny Acoustica, kde působí i bubeník Michael Gora z Bad Joker’s Cream. Osobně jsem měl trochu obavy, jak nový zpěvák do kapely zapadne. Dopadlo to ale výborně, a tak se mohl původní zpěvák Láďa Vrba pohodlně věnovat bicím, ale svůj skvělý hlas také často zapojoval. Allnevr momentálně makají na novém albu, ale příliš z něj neprozrazovali a věnovali se především poslední řadovce Virtuální svět. Nechyběla například pohodová kytarovka Vzpomínky, hardrockově laděná Žiju jen dvakrát, skvělá titulní a trochu funkem načichlá Virtuální svět či další hard hitovka Závist. Možná byl set proti původnímu plánu kvůli skluzu zkrácen nebo to nějak rychle uteklo, a tak to Allnevr ‘vzdali‘ s pop-rockovou Tak už to vzdej, což byla tečka za povedenou show těchto skvělých a zkušených muzikantů.

Dřevěné kříže na pódiu či plachta v grafické úpravě nového alba Commando jasně naznačovaly, co bude následovat. Na počátku bylo slovo, a to slovo bylo metal… A INGOTT to slovo prakticky neopustili po celou dobu, co otevřeli brány petřvaldského pekla. Jirka Basta později trochu mylně uvedl, že skupina s novou deskou opustila právě téma peklo, načež se mu dostala jasná odpověď z úst kytaristy a zpěváka Jury Šperla: „Peklo nikdy neopustíme!“ A všem pochybovačům poslali jasný důkaz o své ‘víře‘ hned v úvodní, parádně našlapané Karma à la hell. Kvapíkové tempo krásně drželi i s následují Sodoma a Gomora z první desky Charon. Z druhého alba Na cestě do nebe stavil jsem se v pekle se pak mezi padajícími vločkami proletěl nad kulturákem temný Havran Nevermore, jenž si vyměnil roli s poštovním holubem, aby doručil zprávu, že právě nastal ten správný čas k pokropení Commanda ‘živou vodou‘. Křtu se samozřejmě ujal moderátor Jirka Basta. Tomu trochu chyběly ruce, protože kromě CD, šampusu a mikrofonu třímal pod paží ještě pivní tác. V Petřvaldu vážně nejsou na podobné akce zvyklí, a tak si netroufal potřísnit čistý koberec na pódiu pěnivým mokem a CD decentně svlažil právě nad tácem. Jenže nebyl by to Basta, kdyby něco nevyvedl. Po mohutném loku se mu bublinky v puse natolik rozbouřily, že pobryndal nejen sebe, ale i udržovaný koberec.

Tohle si asi pěkně odskákal, podobně jako v následující, dnes již rádiové hitovce Skákavá panenka. Tahle je právě Bastova oblíbená, a tak se k ingottímu komandu s chutí přidal a silně nakažlivý refrén si s nimi ‘zabékal‘. Jura Šperl v nedávnem rozhovoru uvedl, že i tenhle skočný kousek se možná dočká klipového zpracování, až se najde ta správná ‘skákavá panenka‘. Možná se bude jednat o docela košilatou záležitost a docela živě bych si uměl v klipu představit i Jirku Bastu, jak si vzhledem ke svým amatérským choutkám hraje s ‘kulatými dvojčaty‘, nedej bože s něčím pekelnějším… Peklo na pódiu ale jelo dál, protože byl čas dát Ádie potvorám a začít hrát pořádný Heavy metal, a náležitě si tak užít Reje pekel. Bylo potřeba spěchat, neboť nedočkavý Charon už čekal Na cestě do nebe. Rozloučení na sebe nenechalo dlouho čekat. Titulní Commando byla tím posledním hřebem do rakve a zároveň poděkováním všem, kdo dorazili a kdo ingottí komando podporuje. Nejen tento skvělý koncert potvrdil, že tenhle comeback měl prostě smysl, a díky ‘Dodovi‘ Doležalovi za to, že před lety kapelu tak krásně nakopl upřímnými kamarádskými slovy: „Jste čuráci!“ A jen doplním další muzikantské propojení. Bubeník David Klement, mimochodem velký talent a buldozer, hrál podobně jako Láďa Vrba s Michalem Davidem a hostoval v Citronu.

Podle počtu fanoušků pod pódiem bylo jasné, kdo byl středobodem jejich zájmu. Ale publikum neprořídlo ani s další kapelou. Ostatně power/speedmetalová SALAMANDRA si během bezmála čtvrtstoletí získala nemalou řadu příznivců, a to nejenom u nás. S přibývajícím věkem ale kapela zraje jako víno a nezastavil ji ani covid, ani velké personální zemětřesení v roce 2020. Původní členy Pavla Slívu – kytara a Hanku Šlachtovou – klávesy, zpěv, doplnila hned trojice nových muzikantů. Ta se v sestavě už skvěle zabydlela a všichni společně letos upekli žhavou novinku Opus Bohemica. Na ní se objevil i (v té době) hostující kytarista Pavel Novotný (ex-Citron, ex-Michal Penk ad.), který se poměrně brzy stal oficiálním členem skupiny. Ten se během zvukovky nechal ukecat modrátorem ke kytarové erupci, přímo tedy Eruption od Van Halen. Poté už se ale rozezněly ty pravé salamandří tóny intra Bohemica a úvodního songu Awakening, aby mohli případní neznalí fans ochutnat letošní povedený počin. Následující speedově laděná Defence připomněla předchozí nahrávku Imperatus. Novinku ještě prezentovala chytlavě melodická Mannequins či později zahraná další rychlejší vypalovačka Set The Fire. O chlup pomalejší, ale pořád dobře fungující Dark Matter docválala k desce Time To Change, ale hlouběji do historie se již nešlo. Respektive šlo, a to dokonce až do starověkého Říma, ale jen obrazně s krásně epickou Imperatus. Odvážný gladiátor téměř uťal vyhrazený čas, ale bez hymny Masters Of Rock a albově nevydané Metal Flames by to určitě nešlo. Pěkná ‘dvojtečka‘ za touto bezvadnou jízdou, která jen potvrdila, jak pěkně už si celá formace k sobě sedla, tedy včetně frontmana Tomáše Hradila, baskytaristy Patrika Hrnčíře i bubeníka Jirky Gaduly, a to nejen naživo, ale i ve studiu, kde vytvořila opravdu velice kvalitní ‘opus‘.

V programu už zbývalo jen poslední jméno – ‘staří‘ ostřílení hardrockoví mazáci SJETÝ GUMY. V sále panovala trochu nervozita, zda svůj set vůbec stihnou odehrát, neboť časový skluz už značně narostl. Chvilku to totiž vypadalo tak, že jen nazvučí, sbalí fidlátka a půjdou domů. Pořadatelé ale byli shovívaví, a dopřáli tak všem přítomným ještě pořádnou dávku starého dobrého hard rocku. Jirka Basta při uvádění kapely opět pěkně zaperlil, když představil jednoho ze dvou původních členů Dušana Folwarczného nejen jako výborného baskytaristu, ale na jeho adresu také uvedl, že váží stejně jako jeho nástroj. Já jen doufám, že měl na mysli jeho hudební nástroj… Pro tento večer si připravili dost povedenou scénu včetně vlastních nasvětlených chrličů dýmu a v řetězech spoutané divoženky nebo možná zapomenuté ‘skákavé panenky‘. Ani SG se nevyhnuly menší personální změny a letos představili snad již trvalého vokalistu Lukáše Klimšu, jinak syna kytaristy Aleše Klimši – druhý původní člen. Ještě ale zmíním další a již poslední muzikantské propojení. Pavel Slíva také patřil do původní sestavy Sjetých gum a Tomáš Hradil donedávna v kapele hostoval. V úvodu asi mnohé zajímalo, jak to půjde novému mladému frontmanovi. Nutno říci, že mu to šlo vážně dobře. Původní skladby přizpůsobil svému vlastnímu projevu a neznělo to vůbec zle. Starší songy pocházely především ze zatím jediného alba Cypaty den, jako třeba v úvodu zahraná titulní věc, notoricky známý Notorik či věčně zaběhnutý Pes. Nechyběla ani jedna z nejstarších skladeb Rockovej den, ke které byl natočen i první videoklip. Z novějších pak zaujala třeba skladba Svarath svým modernějším charakterem. Že by přehození výhybky trochu jiným směrem? Proč ne. Myslím, že by to mohlo fungovat. Na hodinky už se v tu chvíli nikdo nedíval, takže mohli ještě vypustit ze šuplíku i Bertíka, tedy skladbu Rohatý, nebo další ‘sjetou‘ klipovku Sjetý gumy. Fanoušci ‘prodloužené taneční‘ určitě uvítali a vynutili si i tradiční přídavek Rockinʼ In The Free World od Neila Younga.

První Petřvaldský rockový zimní otvírák byl úspěšně, byť s drobnými ‘masařkami‘, za námi. Výběr kapel byl určitě zajímavý a především dost pestrý, takže si každý mohl užít tu svou správnou porci muziky. Zda ještě podobnou akci provozovatelé petřvaldského kulturáku uspořádají, je momentálně asi ve hvězdách, ale je fakt, že se fanoušci chovali v rámci možností slušně. ‘Siroty po nich zůstaly‘ jen v podobě pár pohozených kelímků.